pondělí 27. listopadu 2017

BÍLÁ POLÉVKA


S bílou polévkou je to nějaké složité. U nás se jí vždycky říkalo bílá (asi proto, že opravdu bílá je), ale když jsem se o ní jednou zmínila před kamarádkou, která pochází ze Slovenska, dočkala jsem se téhle odpovědi: "Biela polievka? Ha ... tak to na Slovači máš niekolko druhov "bielych" polievok". Dozvěděla jsem se teda, že existuje bílá kyselá čočková, hrachová, fazolová a salátová. A že klasika je bílá kyselá bramborová s hříbky. Do ní se ovšem používají houby čerstvé (nebo sušené) a polévka se dochucuje octem, kdežto základem "naší" bílé polévky jsou houby naložené v octě, což je pro mě ta z chutnějších variant. Zkoušela jsem polévku uvařit i z hub čerstvých a dolít ocet, ale nějak to zkrátka nebylo ono. Naložené houby mají prostě specifickou chuť, díky které se tahle polévka stala mojí nejoblíbenější. Mohla bych se jí ujíst. :-) Takže máte-li po ruce domácí houbičky naložené v octu, vyzkoušejte ji. Třeba vás překvapí. No a když ne, vždycky si ji můžete uvařit i z těch čerstvých hub a octa. Postup je stejný.

sobota 18. listopadu 2017

DANČÍ GULÁŠ


Guláš z daňka není žádná věda. Vlastně by ho ani nebylo potřeba vůbec zapisovat, když už tady na Popelčinu mám guláš hovězí a zvěřinový kančí. Ale přímý směr je přece jenom přímý směr, tak ať se vám to lepší hledá. Gulášem pokračuje dančí sága, která se započala demi-glace a paštikou. Na obojí se proklikáte, když se podíváte SEM.


Suroviny:

1 kg dančího prorostlejšího masa
200 g slaniny
1 kg cibule
5 lžic sádla
1 malá plechovka rajského protlaku (cca 3 lžíce)
300 ml červeného vína (ještě lépe portského)
100 ml brandy
4 lžíce rybízové (nebo jiné pikantní) marmelády
2 stroužky česneku
sůl, 2 lžíce mleté sladké papriky, lžíce uzené papriky, špetka chilli, lžička drceného kmínu, 3 bobkové listy, 5 kuliček nového koření, 5 kuliček jalovce, 10 kuliček pepře (bobkový list, nové koření i pepř používám mletý), lžíce sušeného tymiánu (nebo dvě snítky čerstvého)

Postup:

Cibuli nakrájíme (není třeba úplně nadrobno) a v hrnci na sádle ji restujeme tak dlouho, dokud nezačne karamelizovat a hnědnout. Guláš je lepší vařit v hrnci se silnějším dnem, aby se cibule nepřipalovala, ale menších nápeků se vůbec nemusíme bát, naopak. Cibulový nápek je to, co později guláši dodá chuť i barvu, jen je třeba ho hlídat, aby se nepřipálil a nezhořkl. Pokud se nám bude cibule moc přichytávat, je možné ji deglazovat kapkou připraveného červeného vína a nebo hrnec na chvíli odstavit a počkat - cibule pustí vodu a půjde lépe odškrábnout. Na restování cibule si připravíme vařečku nebo cokoliv s plochou hranou - důležité je, aby to bylo z pevného materiálu, protože při seškrabování cibule bude třeba trochu zabrat (a s nějakým plastovým udělátkem to půjde špatně, to dá rozum). K cibuli přihodíme slaninu a maso, obojí nakrájené na kostky a restujeme tak dlouho, dokud maso nepustí vodu a neopeče se dohněda. Poté přidáme rajský protlak, zarestujeme, přihodíme prolisovaný česnek, papriku a kmín, krátce opečeme, aby se koření rozvonělo, ale nepřipálilo a nezhořklo a do základu přilijeme víno a brandy. Alkohol necháme odvařit, přidáme všechno ostatní koření, osolíme, zalijeme vodou (nebo vývarem) tak, aby maso bylo ponořené a dusíme tak dlouho, dokud nezměkne. Přibližně v polovině dušení přidáme i rybízovou marmeládu. Pokud použijeme přiměřené množství vývaru a dostatek cibule, nebude třeba guláš zahušťovat. Pokud ho z nějakého důvodu zahustit chceme nebo potřebujme, připravíme si jíšku ze dvou lžic másla a dvou lžic hladké mouky. Guláš podáváme podle chuti s čerstvým chlebem nebo s oblíbeným druhem knedlíku, např. karlovarskýmhrnkovýmhouskovým klasickýmhouskovým s cibulí a petrželkou či houskovým celozrnným) a s čerstvou cibulí.







sobota 4. listopadu 2017

DANČÍ PAŠTIKA

Jak už to tak bývá, nejhorší i nejlepší věci v životě přijdou vždycky, když se to zrovna vůbec nehodí. Jakože vám je třeba blbě, těšíte se do postele, přijdete domů a tam zjistíte, že Kočka zrovna ten den měla potřebu vyčistit se od bezoárů. Nebo jste po nemoci, radujete se, že po náročném pracovním týdnu přijde nějaký trochu klidnější, a pak dostanete nabídku na koupi poloviny šedesátikilového daňka za skvělou cenu. Co uděláte? Po Kočce uklidíte a daňka vezmete, protože to první ignorovat nemůžete a to druhé by byl hřích odmítnout.


DEMI-GLACE

podle Popelky.


pátek 8. září 2017

(NEJEN KRKONOŠSKÉ) KYSELO

Kyselo jsem pořád děsně chtěla vyzkoušet. Proč už jsem to dávno neudělala, to se mě neptejte, to já sama nevím. :-) Teď jsem ale zakládala nový kvásek Josífka (Lojzík chytnul plíseň a pošel) a přebytky za dobu, kdy sílil a rostl, mi bylo líto vyhodit (a taky se právě časově nacházíme v období octomilek). A tak jsem poprvé místo na chleba zadělala na kyselo, protože na něj ten kvásek nemusí mít zrovna žádnou velkou sílu. A oběd z něj byl náramný!



pondělí 4. září 2017

ŠVESTKOVÝ ROZCESTNÍK



Švestky. Švestky jsou téma. Mám je tedy podstatně radši, než třeba populární cukety (taky téma jak hrom), ale oproti cuketám je s nimi podstatně víc práce. V první řadě je potřeba je docela rychle zpracovat. Pár dní v chladnějším prostředí sice vydrží, ale na nějaké trvalejší skladování to není. Za druhé je s nimi stran vypeckovávání dost práce. Pokud tuhle činnost samozřejmě neberete jako formu relaxu. Já teda určitě ne. A za třetí (a to mi přijde nejpodstatnější) dozrávají zpravidla všechny najednou. A tím se to právě celé komplikuje. Všude jsou švestky. Na stromě, pod stromem (pokud zaspíte), ve sklepě, v lednici, v přepravkách, v košících, v mísách, v mrazáku (pokud nestíháte), v pupících (mňam a au).
Loni jsme měli švestky vpravdě luxusní, ze zahrady od Mužovo rodičů. Dozrálé tak akorát, sladké, a zdravé. Jestli měla červíka každá dvacátá! Hřích nevzít si je a ještě větší nezpracovat je. Jenže při tak obřím množství, které se v Jeskyni ocitlo, dá docela práci vymyslet, co s nimi. Letos bude podle všech předpovědí švestková sezóna slabší, ale hádám, že i tak se tenhle rozcestník neztratí.
Takže co všechno se s těmi zpropadenými švestkami dá dělat? 

ŠVESTKOVÁ MARMELÁDA S BADYÁNEM A BALSAMICEM



ŠVESTKOVÁ NUTELLA


ŠVESTKOVÉ CHUTNEY



pondělí 28. srpna 2017

TVAROHOVÉ KNEDLÍKY S OVOCEM

... ze dvou ingrediencí. Ze tří, když připočteme i ovoce, kterým knedlíky naplníme. 
Vůbec bych tomu receptu nevěřila. Nevěřila mu ani máma, která ho pochytila někde v televizi a odvážně se ho rozhodla vyzkoušet (já bych do toho nešla). Svorně jsme stály nad válem a potom i nad hrncem a čekaly, kdy se pod pokličkou místo pěkných, kulatých knedlíčků objeví bílá polévka. Neobjevila. Knedlíky se nerozpadly. Zázrak tohohle léta. 
Není to, pravda, žádná velká kulinářská záležitost. Knedlíčky nejsou nijak nadýchané, vyšperkované, prostě kdovíjaké. Ale status ovocných knedlíků plní dokonale. Jestli máte málo času, nebo nemáte chuť patlat se s bůhvíčím, nebo se vám nechce shánět moc surovin, nebo prostě nemáte kdovíjaký vařící talent (tedy nízké sebevědomí) a přece byste rádi ovocné knedlíky pokořili, tenhle recept vyzkoušejte. S těstem se pracuje hezky, je tvárné, nelepí se, netrhá. Musíte si jen koupit měkký tvaroh v kostce. Proč? Protože je mnohem sušší, než ten ve vaničce, a poměr tvarohu a krupičky uvedený v receptu tak bude plus mínus souhlasit. To, že bude souhlasit, to je důležité pro výsledný efekt. Čím "mokřejší" tvaroh budete mít, tím bude těsto lepivější a tím víc krupičky budete muset přidat. Čím víc krupičky budete muset přidat, tím budou knedlíčky tvrdší a možnost, že se rozvaří, se výrazně zvýší. Těsto důkladně prohněťte, aby se spojilo a netrhalo, a zvýšenou pozornost věnujte i placce, do které poté budete balit ovoce (čím kompaktnější a hezčí placka, tím míň práce při balení).
Tak do toho!



neděle 6. srpna 2017

KACHNÍ PRSA SE ŠVESTKOVOU OMÁČKOU A SMAŽENOU BRAMBOROVOU KAŠÍ


Tahle kachní prsa nejsou žádná extra dietářská záležitost, především proto, že v mojí verzi využijete všechen tuk, který se z nich vypeče. Nikde ovšem není psáno, že ho nemůžete část slít. Pustíte-li se navíc stejně jako já do smažené bramborové kaše, bez sádla se neobejdete - tyhle placky smažené na oleji stojí za prd, zkoušela jsem to. Je to na vás. Kaši můžete i upéct v troubě - jak na to, to vám zodpovědně neporadím, poněvadž jsem to ještě nezkoušela. Zato vám můžu zodpovědně napsat, že si vystačíte klidně i s obyčejnou kaší, šťouchanými bramborami, nebo neobyčejnými domácími bramborovými noky. A proč smažená bramborová kaše a ne klasická?
Můj Muž jí moc nefandí. Pokud jste stejného názoru jako on, a kaše se vzdát nechcete, můžete ji teda pro změnu zkusit dokončit na pánvi. Kaši uvařte hustější, s minimem mléka, a podle potřeby do ní zašlehejte 2 - 6 lžic dětské krupičky. Správnou konzistenci poznáte zkušebním osmahnutím - pokud se vám na pánvi placka nerozpadne a půjde pohodlně obrátit, jste tam, kde potřebujete být. Vytvoříte si vlastně takové malé škubánky, jen to mléko v nich bude cítit a budou mnohem nadýchanější. Já do kaše přidala mimo mléka i posekaný rozmarýn a osmahnutou cibulku.


neděle 30. července 2017

Sázava 2017 ...

... aneb jak to bylo na dovolené. I jídlo totiž bylo, ovšem žádná vysoká gastronomie. My jsme toho vlastně ani moc nesnědli. Po obří snídani k pozdnímu obědu polévku a večer co přišlo pod ruku. I tak to sem ale patří. Loňské fotky jsem sem dát zapomněla, tak aspoň letos.


pátek 28. července 2017

BOLOŇSKÁ OMÁČKA

Moje maminka teď pořád trochu brumlá, že sem nic moc nedávám. No, nedávám. Má pravdu. Ale já jí to zas trochu připomenu ... že mi sem svého času taky chtěla přispívat! :-))
Tak aspoň takhle narychlo. Boloňskou. Ta je výborná, i když trochu pracnější a náročnější na čas. Napsala bych, že i na suroviny, ale jak jsem to tak zpětně projela, já mám doma vždycky všechno, dokonce většinou i ten řapíkatý celer. A jak jste na tom se zásobami vy?


pátek 2. června 2017

ŠKVARKOVÁ POMAZÁNKA

Tahle pomazánka čekala na svojí příležitost už od prosince (dělala jsem ji před Vánoci jako jedlý dárek). Proč, to ani nevím. Recept je přitom tak jednoduchý, že na něm nebyla zhola žádná práce. Tak teď, konečně! Milovníci škvarků tuhle pomazánku určitě znají. Odpůrce škvarků k její přípravě asi beztoho nijak motivovat nebudu. Ale vy všichni ostatní ji vyzkoušejte, je to výborná klasika!

sobota 20. května 2017

VEPŘOVÁ PANENKA VE SLANINĚ SE ŽAMPIONY

Vepřová panenka ve slanině je už takový evergreen a sázka na jistotu. V restauraci ji pravděpodobně potkáte nejčastěji připravenou se zelenými fazolkovými lusky, nebo s gratinovanými bramborami. Udělat ji je tak báječně snadné, že to zvládne každý. Ať už ve slanině, nebo bez. Tím úplně nejzákladnějším předpokladem k tomu, abyste si doopravdy pochutnali, je jedna jednoduchá věc. Totiž udělat ji tak akorát, aby nebyla vysušená (suchá panenka, jistá kulinářská smrt), ale zároveň ani krvavá. Zkrátka hezky pěkně dorůžova. Pokud děláte panenku poprvé a chcete si vyzkoušet, co tohle maso vlastně umí a jak chutná, zapomeňte protentokrát na všechno koření a vezměte si k ruce jen sůl a pepř. Budete-li maso balit do slaniny, kupte si jí raději víc, aby vám vystačila. Taky si dejte záležet na jejím výběru - hledejte radši plátky delší, celistvé a spíš tenčí než silnější, jinak se vám panenka svlékne, ještě než ji dopravíte na pánev. Pomoct si při tom balení můžete i párátkem nebo jehlou na špízky. Při té druhé možnosti si dejte pozor abyste si kovem nepoškrabali pánev. Panenka se na vás ale nebude zlobit, když to zvládnete bez těhlech pomocníků - je to maso, které si nezaslouží propichovat. :-) Zásadně do ní nepíchejte během pečení, jinak vám vyteče všechna šťáva. Když chcete mít maso tak akorát, musíte se prostě spolehnout na doporučenou dobu pečení, případně na vlastní zkušenosti s konkrétní troubou. Pamatujte - dopéct se dá přinejhorším vždycky, s tou vysušenou už nic neuděláte. Jídlo je to určené k rychlé spotřebě. Určitě nedoporučuju schovávat ho do dalšího dne - maso pečené dorůžova není důkladně tepelně zpracované.


sobota 15. dubna 2017

BERÁNEK Z TVAROHU


Jeden beránek už na Popelčinu je. Z třeného těsta. Tenhle je díky tvarohu a většímu množství másla o něco vláčnější a mokřejší. Speciální péči ovšem vyžaduje při vyklápění. Nechte ho předtím trochu prochladnout a i potom s ním zacházejte opatrně. Úplně nejlíp uděláte, když s ním budete manipulovat až po úplném vychladnutí, aby se vám nerozlomil.

čtvrtek 13. dubna 2017

HOVĚZÍ S PORTSKÝM VÍNEM A RYBÍZEM, BRAMBOROVÉ NOKY


BRAMBOROVÉ NOKY

Nemám bramborové těsto moc ráda. Jak se do všeho vrhám po hlavě a všechno mi vychází, tady mi to doteď moc nefungovalo. Povedlo se mi poprvé, podruhé, potřetí a pak jako když utne - nedařilo se a nedařilo. Dlouho jsem odkládala teorii, až mi začalo vadit, že se ochuzuju o takové množství dalších příloh a jídel. Tak jsem se do toho konečně pustila, načetla informace a začala zkoušet. Na přípravu bramborového těsta je třeba mít přece jenom aspoň základní znalosti (a možná trochu zkušeností). V principu ale nejde o nic složitého. Já začala bramborovými noky. Povedly se, ale vyhráno hádám ještě zdaleka nemám.

pátek 7. dubna 2017

LEČO



Lečo řadím do svého soukromého žebříčku oblíbených jídel někam na první pozice. A přitom jsem ho jaká malá vůbec nechtěla jíst. Vadily mi v něm srolované šlupičky od rajčat, protože mě škrabaly v krku. Co jsem dospělá, šlupičky mi nevadí, protože už vím, že na nich není nic špatného (a taky mě kdovíproč neškrabou v krku). :-) Už jsem taky velká holka a umím oloupat rajčata, když je to potřeba, takže mě uklidňuje, že kdyby mě přece jenom ty slupky zase zlobit začaly, vím, jak se jich jednoduše zbavit. Vy to určitě víte taky, ale přece jen to pro pořádek radši napíšu.

pátek 24. března 2017

NOVÉ PŘÍRŮSTKY

Popelčino teď zase trochu stojí, vím to. Jednak zas až tak moc nevařím, a když už vařím, tak neztrácím čas focením. Druhak (a to hlavně) směřuju svojí energii zase chvíli někam jinak, takže na věci kolem vaření jí zbude akorát tolik, abychom neumřeli hlady. :-) Občas přemýšlím, že si tady na Popelčinu udělám takové jedno šuplátko, do kterého budu hrnout všechno, co se netýká vaření, a zůstalo v tom kus mojí práce.

sobota 14. ledna 2017

HOVĚZÍ PEČENĚ NA SMETANĚ

... aneb svíčková, abychom byli v obraze, o čem se tady bavíme. TA Svíčková, náš národní pokrm, poklad, zdroj mnoha hádek a debat, české mystérium.


sobota 7. ledna 2017

ČOČKOVÁ POLÉVKA S KOŘENOVOU ZELENINOU A RAJČATY

Čočkovou já můžu. I úplně obyčejnou, jenom solí, pepřem, česnekem a majoránkou dochucenou. Akorát nevím, proč ji dělám tak málo. Nejspíš na ní pořád zapomínám. Kdo ví. Teď po Novém roce je ovšem všude kolem načočkováno, tak už ji nelze přehlížet. :-) Jednu neobyčejnou čočkovku už tady máme, tu s kysaným zelím podle Romana Vaňka (mimochodem kysané zelí a čočka je podle mě geniální kombinace). Ta dnešní je taky taková porychtovaná, sytá, hustá. Zeleninová.


středa 28. prosince 2016

BRAMBOROVÝ SALÁT

Já si ho tady tak odložím. Na příští rok, protože jinak to dopadne jako vždycky. Totiž popisek by byl, ale fotky každoročně nestihnu. A koneckonců - nikde není psáno, že bramborový salát musí být jen o Vánocích, že jo?

úterý 22. listopadu 2016

SEZAMOVÝ PLATÝZ S VAŘENÝM BRAMBOREM


V Jeskyni se vyskytnul platýz. Pořídila jsem ho náhodou za dobrou cenu (stejně jako všechny ostatní mořské ryby). Vzhledem k tomu, že už ho dlouho zase mít nebudeme (kdo ví jestli, když ty sladkovodní ryby máme vždycky k dispozici a jsou tak dobré!), nechtělo se mi ho jen tak odbýt v pánvi na másle, i když bych to s chutí udělala, a tak jsem mu dopřála křupavou sezamovou krustu. Kdysi jsem takhle upravila tofu. Úplně jsem zapomněla, jaká je to báječná věc. Takže ať máte platýze, nebo nemáte, klidně si takhle obalte i řízek, stojí to za vyzkoušení!

neděle 20. listopadu 2016

BORŠČ

ukrajinský, ruský, polský, kdovíjaký. Prostě podle Popelky.


To můj Muž tuhle projevil přání dát si dobrý boršč. Přiznávám, že jsem si vůbec nemohla vybavit, jak má vlastně chutnat, měla jsem to akorát načtené (kdoví odkud, někdy sama sebe překvapím, kolik teorie vlastně znám). Už jsem ho i vařila, ale asi jsem to tehdy nebrala tak zodpovědně.

pátek 18. listopadu 2016

KUŘE PEČENÉ NA MÁSLE

Dlouho jsem váhala, jestli sem recept na kuře pečené v troubě vůbec dávat, jak moc je jednoduchý. Pak jsem si ale vzpomněla na kamarádku a její historku o tom, kterak pekla kuře a úplně ho vysušila. Nedopátraly jsme se tehdy toho, jak se to mohlo stát. Přísahala bych, že to snad ani nejde. Ale stalo se a tak jsem tady s kuřetem já, třeba to jednou někomu pomůže.


Myslím, že Roman Vaněk někde napsal, že nejdůležitější při přípravě kuřete je důkladně ho nasolit. Má pravdu. Nebojte se v tomhle případě té soli použít o něco více, pořádně ji rozetřete do všech záhybů a nezapomeňte ani na vnitřek kuřete. Nešetřete ani na tuku. Zapomeňte na oleje a použijte raději kus másla, se kterým si bohatě vystačíte. Opět nezapomeňte plátek másla vložit i dovnitř. Pak už záleží jen na vás, čím kuře dochutíte. Protože na kuřeti odjakživa byla a vždycky bude nejchutnější křupavá, vypečená kůrka, je dobré vyvarovat se většímu množství česneku nebo papriky. Obojí má tendenci při vysokých teplotách hořknout a pálit se. 


Kuře také zbytečně nepodlévejte. Ač se to nezdá, pustí při pečení nemalé množství tuku a v kombinaci s máslem vytvoří dokonalou šťávu. Je lepší ho průběžně kontrolovat a teprve podle potřeby dolít trochu vody. K masu můžete do pekáčku přidávat suroviny podle libosti - houby (ať už lesní, nebo kupované žampiony), kukuřici, hrášek ... Zkrátka co je libo.


Pokud pospícháte, nebo nechcete špinit spoustu nádobí, můžete společně s masem upéct třeba i brambory - stačí je jen pokrájet a naskládat kolem dokola. Věděli jste, že zároveň s kuřetem můžete docela obstojně připravit i rýži (nebo bulgur)? Prostě ji jen přihoďte do pekáčku a lehce osolte. Rýže se obvykle dusí s dvojnásobným množstvím tekutiny. Je dobré počítat s tím, že kuře vlastní šťávu ještě pustí, není proto potřeba používat jí tolik - bude stačit přibližně 1 a 1/2 množství objemu rýže. Kdybyste ji přece jen přidali o něco více, přebytečná tekutina se během závěrečné fáze dopékání bez problému odpaří. 

Kuře peču hodinu až hodinu a půl podle velikosti. Nejprve přiklopené na 250 stupňů tak dlouho, dokud rozpuštěné máslo nezačne probublávat a maso se nezatáhne. Poté teplotu stáhnu na 180 stupňů a peču do měkka. Teprve potom (přibližně 15 minut před koncem pečení) pekáček odklopím, zvýším teplotu na 200 stupňů a nechám kuře zezlátnout. Během celého pečení maso také pravidelně přelévám vypečeným tukem. Šťávou z pečení dochutím přílohy, zbylou zcedím a použiju třeba do bramboračky. A věděli jste, že i obranou kuřecí kostru můžete ještě použít do vývaru? Bohatě potom poslouží jako základ do polévky nebo omáčky.

A jak pečete kuře vy?




čtvrtek 17. listopadu 2016

JEHNĚČÍ KÝTA S MAJORÁNKOU A ČESNEKEM

Vůbec vlastně nevím, proč nejíme jehněčí častěji. Asi že není tak snadno k sehnání, oproti třeba vepřové krkovici, která se dá koupit snad všude. Jeden jehněčí recept už jsme tu měli, a sice kolínko na červeném víně. To vyžadovalo o něco větší čas při vaření, kdežto tohle je takový rychlorecept, který zvládne i každý začínající kuchtík levou zadní. Snad až na to vykošťování kýty, to dalo mně osobně takhle napoprvé dost zabrat. Vám ale nic nebrání koupit si místo ní třeba kousek jehněčí plece - tím se všechno podstatně ulehčí.
Někdo říká, že jehněčí smrdí. Nesmrdí. Jen má svojí specifickou chuť i vůni. Lahodnou mimochodem. Je to trochu jako s rybou. Ryba je cítit rybinou, od toho je to ryba. Jehněčí je cítit jehněčím, od toho je to jehněčí. Jestli máte vůči němu předsudky, vyzkoušejte tenhle recept jako první. Česnek i majoránka (jako poměrně výrazná bylinka) chuť jehněčího lehce stáhnou a přitom perfektně doplní. Je lepší v tomhle případě investovat do majoránky čerstvé, protože co si budeme povídat, ony ty bylinky, když nejsou sušené, nadělají přece jenom o dost větší parádu.


Suroviny:

jehněčí kýta
1 velká cibule
3 stroužky česneku
1 lžíce sádla
1 lžíce másla
1 lžíce hladké mouky
100 ml vysokoprocentní smetany
pepř, sůl, hrst čerstvých majoránkových lístků

Postup:

Cibuli nakrájíme nadrobno a na lžíci sádla ji osmahneme dozlatova. Jehněčí kýtu vykostíme, nakrájíme ji na menší kostky, přihodíme k cibuli a důkladně ji zatáhneme. Přidáme prolisovaný česnek, krátce zarestujeme, celý základ zaprášíme moukou a ještě chvíli restujeme, dokud se nevytvoří světlá jíška. Maso zalijeme vodou (nebo vývarem) tak, aby bylo ponořené, osolíme ho, opepříme a na mírném ohni ho dusíme přiklopené pod pokličkou doměkka. Poté přilijeme smetanu, krátce provaříme a odstavíme hrnec mimo teplo. Teprve poté přihodíme majoránku a v omáčce rozpustíme lžíci másla. Podáváme s oblíbenou přílohou, nejlépe ale s těstovinami (širokými nudlemi) nebo s houskovým knedlíkem.




sobota 8. října 2016

HOVĚZÍ RAGÚ S HOUBAMI


Suroviny:

500 g  hovězího masa (použila jsem nekompaktní části z vysokého roštěnce)
500 g čerstvých hub (přibližná váha po svaření) nebo 4 hrsti sušených
1 velká cibule
100 ml červeného vína
1 lžíce másla
1 lžíce sádla
pepř, sůl, lžička mletého kmínu, nové koření, bobkový list, jalovec (používám mleté, přibližně půl lžičky od každého), 1 malý stroužek česneku

Postup:

Cibuli nakrájíme nadrobno a v hrnci na rozpáleném sádle ji osmahneme dohněda. Maso nakrájíme na menší kostky, přihodíme k cibuli a důkladně ho zatáhneme. Přidáme kmín a prolisovaný česnek, krátce orestujeme a přilijeme víno, které necháme odvařit. Teprve poté přidáme ostatní koření a sůl a všechno zalijeme vodou tak, aby bylo maso ponořené. Dusíme pod pokličkou na mírném plameni tak dlouho, dokud maso nezměkne. Poté omáčku zredukujeme podle potřeby (nezahušťujeme) a ke konci v ní necháme rozpustit lžíci másla. Podáváme s dušenou rýží, širokými nudlemi nebo domácími noky.