Boží milosti jsem odkládala dobré tři roky. Buď se mi do nich nechtělo, a nebo prostě nějak nevyzbyl čas (pravděpodobně proto, že se mi do nich nechtělo, jak jinak :-) Nejen, že jsem je dělala poprvé, ale také jsem je poprvé jedla. Jeden by nevěřil, jak těžké je najít ten správný recept, když nemá ani páru o tom, jak vlastně takové cukrátko chutná. Chvíli jsem lovila na internetu a když jsem zjistila, že si recept začínám vybírat podle fotek (což je, přiznejme si, značně zavádějící), všechno jsem to pozavírala a naopak jsem pozotvírala všechny svoje kuchařky. Vůbec mám teď takové papírové období. Používám diář a nosím linkovaný sešit na poznámky (a ano, skutečně si do něj poznamenávám). A pro inspiraci si chodím do papírových kuchařek.
Tyhle boží milosti jsou z kuchařky ČESKÁ KUCHYNĚ tradiční i dnešní, sváteční i všední z roku 1983, kterou jsem bůhvíkde podědila. Nejenže jsem je nikdy nejedla, dokonce jsem snad nejedla ani nic jim podobného. A musím přiznat, že ještě pořád přemýšlím, jestli mi chutnají, nebo ne. Boží milosti jsou vlastně takové placaté, křupavé, puchýřkaté koblížky bez marmelády. Přitom se mi do nich pořád pletou langoše, což bude nejspíš tím, že se stejně jako langoše smaží na oleji. Což - dílo je každopádně hotovo a čeká na ochutnávače (i když boží milosti jsou nejlepší ještě teplé a křupavé). No, a tu je výsledek.
