Zobrazují se příspěvky se štítkemBezmasá jídla. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBezmasá jídla. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 8. září 2017

(NEJEN KRKONOŠSKÉ) KYSELO

Kyselo jsem pořád děsně chtěla vyzkoušet. Proč už jsem to dávno neudělala, to se mě neptejte, to já sama nevím. :-) Teď jsem ale zakládala nový kvásek Josífka (Lojzík chytnul plíseň a pošel) a přebytky za dobu, kdy sílil a rostl, mi bylo líto vyhodit (a taky se právě časově nacházíme v období octomilek). A tak jsem poprvé místo na chleba zadělala na kyselo, protože na něj ten kvásek nemusí mít zrovna žádnou velkou sílu. A oběd z něj byl náramný!



pondělí 4. září 2017

ŠVESTKOVÝ ROZCESTNÍK



Švestky. Švestky jsou téma. Mám je tedy podstatně radši, než třeba populární cukety (taky téma jak hrom), ale oproti cuketám je s nimi podstatně víc práce. V první řadě je potřeba je docela rychle zpracovat. Pár dní v chladnějším prostředí sice vydrží, ale na nějaké trvalejší skladování to není. Za druhé je s nimi stran vypeckovávání dost práce. Pokud tuhle činnost samozřejmě neberete jako formu relaxu. Já teda určitě ne. A za třetí (a to mi přijde nejpodstatnější) dozrávají zpravidla všechny najednou. A tím se to právě celé komplikuje. Všude jsou švestky. Na stromě, pod stromem (pokud zaspíte), ve sklepě, v lednici, v přepravkách, v košících, v mísách, v mrazáku (pokud nestíháte), v pupících (mňam a au).
Loni jsme měli švestky vpravdě luxusní, ze zahrady od Mužovo rodičů. Dozrálé tak akorát, sladké, a zdravé. Jestli měla červíka každá dvacátá! Hřích nevzít si je a ještě větší nezpracovat je. Jenže při tak obřím množství, které se v Jeskyni ocitlo, dá docela práci vymyslet, co s nimi. Letos bude podle všech předpovědí švestková sezóna slabší, ale hádám, že i tak se tenhle rozcestník neztratí.
Takže co všechno se s těmi zpropadenými švestkami dá dělat? 

pondělí 28. srpna 2017

TVAROHOVÉ KNEDLÍKY S OVOCEM

... ze dvou ingrediencí. Ze tří, když připočteme i ovoce, kterým knedlíky naplníme. 
Vůbec bych tomu receptu nevěřila. Nevěřila mu ani máma, která ho pochytila někde v televizi a odvážně se ho rozhodla vyzkoušet (já bych do toho nešla). Svorně jsme stály nad válem a potom i nad hrncem a čekaly, kdy se pod pokličkou místo pěkných, kulatých knedlíčků objeví bílá polévka. Neobjevila. Knedlíky se nerozpadly. Zázrak tohohle léta. 
Není to, pravda, žádná velká kulinářská záležitost. Knedlíčky nejsou nijak nadýchané, vyšperkované, prostě kdovíjaké. Ale status ovocných knedlíků plní dokonale. Jestli máte málo času, nebo nemáte chuť patlat se s bůhvíčím, nebo se vám nechce shánět moc surovin, nebo prostě nemáte kdovíjaký vařící talent (tedy nízké sebevědomí) a přece byste rádi ovocné knedlíky pokořili, tenhle recept vyzkoušejte. S těstem se pracuje hezky, je tvárné, nelepí se, netrhá. Musíte si jen koupit měkký tvaroh v kostce. Proč? Protože je mnohem sušší, než ten ve vaničce, a poměr tvarohu a krupičky uvedený v receptu tak bude plus mínus souhlasit. To, že bude souhlasit, to je důležité pro výsledný efekt. Čím "mokřejší" tvaroh budete mít, tím bude těsto lepivější a tím víc krupičky budete muset přidat. Čím víc krupičky budete muset přidat, tím budou knedlíčky tvrdší a možnost, že se rozvaří, se výrazně zvýší. Těsto důkladně prohněťte, aby se spojilo a netrhalo, a zvýšenou pozornost věnujte i placce, do které poté budete balit ovoce (čím kompaktnější a hezčí placka, tím míň práce při balení).
Tak do toho!



pátek 7. dubna 2017

LEČO



Lečo řadím do svého soukromého žebříčku oblíbených jídel někam na první pozice. A přitom jsem ho jaká malá vůbec nechtěla jíst. Vadily mi v něm srolované šlupičky od rajčat, protože mě škrabaly v krku. Co jsem dospělá, šlupičky mi nevadí, protože už vím, že na nich není nic špatného (a taky mě kdovíproč neškrabou v krku). :-) Už jsem taky velká holka a umím oloupat rajčata, když je to potřeba, takže mě uklidňuje, že kdyby mě přece jenom ty slupky zase zlobit začaly, vím, jak se jich jednoduše zbavit. Vy to určitě víte taky, ale přece jen to pro pořádek radši napíšu.

sobota 25. června 2016

KYNUTÉ JAHODOVÉ KNEDLÍKY

... pokořeny! 


Proč tak vítězoslavně? Chystala jsem se na ně totiž už fakt dlouho. Počítáno na roky. Nekecám. V Jeskyni totiž ta sladká jídla moc nefrčí. Můj Muž si dá mnohem radši pořádnou flákotu masa, než třeba žemlovku. A já? Mně se tyhle sladkosti rychle přejí. Naprosto typicky to tak mám s palačinkami. Dlouho na ně mám chuť, odolávám, protože vím, že to bude řehole (nevím, jak vy, ale mě prostě nebaví je dělat), pak se do nich pustím, načichám se jich při výrobě, sním dvě, a je mi z nich týden špatně. :-) Jako ideální se mi tedy jeví, když mě na sladké knedlíky někdo pozve. Přesněji napsáno - když je za mě uvaří a zařídí, abych je nemusela jíst dvakrát, nedejbože třikrát, po sobě (aby se snědly, víme).
Poctivě jsem se na ně připravovala, to zase jo. Každý rok v době jahod jsem deset těch největších a nejhezčích pečlivě očistila a uložila na mrazák (když byly čerstvé, nikdy se to jako naschvál nehodilo), abych je pak na jaře provinila rozmixovala na koktejl. Letos proces zamražení opět proběhl, ale něco se ve mně hnulo, že jsem jahody vytáhla už po necelém týdnu a do knedlíků se pustila. Že jsem tak učinila zrovna v době, kdy jsem měla angínu, a asi tak tisíc důležitějších věcí, které bylo třeba udělat, je věc vedlejší. Nadchnutí je u mě totiž třeba nepodcenit! Nadšená podávám největší výkony.
Mražení jahod se ovšem bohužel ukázalo jako zcela zbytečné. Ano, mělo mi dojít, že když zabalíte cokoli zmrzlého do kynutého těsta (kdy kvasinky potřebují teplo, aby frčely), nepohne se už ani o píď. První pokus tedy vyšel naprázdno, neb z hrnce vylezly tak leda tvrdé golfové míčky. Moje vrozené megalomanství se však tentokrát ukázalo jako užitečné, protože těsta jsem měla ještě hromadu. Na řadu tedy přišlo zbylých pár už trochu přichcíplých jahod, které v lednici čekaly, až někdo rozhodne o jejich osudu.
Fotky nestojí za moc, bylo zataženo, nebyl čas a tak vůbec, ale kdybych je nepořídila, mohli byste na tyhle knedlíky čekat třebas dalších pět let (a kdo ví, co bude za tu dobu s Popelčinem). :-)
Ještě mě čekají ovocné knedle z tvarohového těsta a kynuté knedlíčky bez náplně, zato s nějakým dobrým ovocným rozvarem, a budu mít splněno. Ale radost jsem měla a překvapená jsem byla, protože Muž si tyhle jahoďáky nakonec moc pěkně pochvaloval. Tak aspoň něco. :-)



Suroviny:




500 g hrubé mouky (vystačí v pohodě pro dva dospělé a dvě děti, z kila mouky je porce už pro stádo slonů)
přibližně 10 g čerstvého droždí
1 vejce
200 - 250 ml mléka
špetka soli
lžička cukru do kvásku
vanilkový cukr na doslazení (lze vynechat)

Postup:

Droždí utřeme v hrnku se lžičkou cukru dotekuta, přidáme lžíci mouky, přilijeme trochu mléka a umícháme řídké těstíčko. To odložíme někam na teplé místo a necháme vzejít kvásek. Do mísy dáme mouku, sůl, rozklepneme vejce, přidáme vzešlý kvásek a přilijeme vlažné mléko - nejprve přibližně 200 ml, podle potřeby pak i zbytek. Zaděláme hladké, nelepivé těsto, které necháme kynout tak dlouho, dokud nezdvojnásobí svůj objem. Poté ho vyklopíme na vál, rukama propracujeme a nožem rozdělíme na stejně velké dílky. Z těch vytváříme kuličky, které pak prsty vytahujeme tak, aby se do jejich středu dala vložit jahoda a zabalit na způsob měšce (jednoduše - uděláme z nich zkrátka placky). Na každou jahodu před zabalením nasypeme přibližně půl lžičky vanilkového cukru. Knedlíky odložíme spojem dolů a necháme je ještě lehce nakynout. Není třeba to přehánět, příliš nakynuté knedlíky by po vytažení z páry stejně spadly. Nabudou ještě při vaření. Do většího hrnce dáme pařáček a tolik vody, aby jí bylo dost, ale aby se v ní při vaření knedlíky nemáčely a pařáček vyložíme čistou utěrkou nebo velkým kapesníkem. Během vaření kontrolujeme, aby bylo vody vždy dost. Knedlíky do hrnce skládáme tak, aby se po nabytí neslepily k sobě (mně se jich do jedné várky vešlo 5) a přiklopené je v páře vaříme 15 - 20 minut (podle velikosti). Jestli jsou knedlíky hotové poznáme tak, že je vyndáme z hrnce a roztrhneme na spodní straně (tam, kde je těsto silnější). Knedlíky ihned po vytažení z páry propíchneme vidličkou nebo roztrhneme, aby z nich vyšla pára (já si je propíchám ještě na pařáčku).
Podáváme podle chuti posypané cukrem, tvarohem, přelité rozpuštěným máslem a zakysanou smetanou nebo bílým jogurtem.













sobota 18. června 2016

KOPROVÁ OMÁČKA

... s hovězím masem, bez masa, z vývaru, z vody, s vejcem ztraceným či vařeným, s knedlíkem nebo s bramborem ... Prostě koprovka. Nenáviděná i milovaná. Proč se mně jenom zdá, že koprovka je další z jídel, za jejichž výraznou neoblíbenost můžou školní jídelny? 


Koprovou omáčku si můžeme připravit úplně bleskově, v takové light (jednoduché) verzi, bez masa a s vejcem. Varianta s hovězím masem je vymazlenější a o něco nedělnější. Faktem je, že koprovka je snad jediná omáčka (ba ne, ještě rajská, tedy pokud není zrovna z kečupu), která mě nijak neruší, ať je připravená jakkoliv. Chci tím napsat - svíčková z kuřecího nebo bez masa je prd svíčková, kdežto koprovka je díky specifickému bylinkovému základu výborná na všechny způsoby. Úspěšnost téhle omáčky z velké části závisí na naší schopnosti udržet kopr svěží a zelený, čehož se dá ovšem dosáhnout velice jednoduše - nasekanou bylinku přidáme do již hotové omáčky a vmícháme ji bez dalšího vaření.


1. KOPROVÁ OMÁČKA S HOVĚZÍM MASEM

Jde-li o omáčku z hovězího masa, preferuji variantu, kdy se maso nejprve vaří do měkka v hrnci, poté se vyjme, a omáčka se vytváří z takto připraveného vývaru. Proč? Vyhovuje mi to z praktických důvodů - není třeba špinit tolik nádobí, jídlo (až na přílohu samozřejmě) jde připravit jednoduše v jednom hrnci. Tenhle způsob navíc oceníme v případě, kdy zrovna nedisponujeme větším, kompaktním a k pečení se hodícím kusem masa. Dalším důvodem je to, že mi to tak chutná o něco víc. Omáčka totiž získá tu správnou hovězí chuť. Na rozdíl od mého Muže, který má radši maso špikované, pečené, na talíři omáčkou nakonec jen přelité. V takové případě se tedy maso peče zvlášť a do omáčky se přidává další, bokem získaný vývar.

Suroviny:

1 kg hovězího masa - přední, zadní, boční, spodní - nejsem v tomhle směru diktátor, mně samotné je to jedno (i když by asi nemělo být, pravda, ale je načase to přiznat), vařím z toho, co je po ruce (není-li tedy třeba opravdu specifické části, viz už zmiňovaná svíčková)
2 velké cibule
2 lžíce sádla
200 ml smetany
velký svazek kopru - čím víc kopru, tím víc chuti, počítám samozřejmě s čerstvým, ze sušeného či jinak uchovaného jsem nikdy nevařila
ocet a cukr na dochucení
pepř, sůl
+ 3 lžíce másla a 3 lžíce hladké mouky na jíšku

Postup:

V hrnci rozpálíme sádlo a nadrobno nakrájenou cibulku v něm osmahneme dozlatova. Poté přihodíme na velké kostky nakrájené maso a necháme ho ze všech stran důkladně zatáhnout (maso přidáváme postupně, jinak se hrnec ochladí, maso začne pouštět vodu a místo smažení se začne dusit příliš brzo). Do hněda opečené maso osolíme, opepříme, zalijeme vodou (fajnšmekři použijí další vývar, za mě je to zbytečné) tak, aby bylo ponořené, a dusíme ho na nízkou teplotu přikryté poklicí tak dlouho, dokud nezměkne. Poté maso vyjmeme a odložíme stranou. Zbylý obsah hrnce buď dohladka rozmixujeme nebo propasírujeme (případně obojí), zahustíme jíškou a ještě minimálně 15 minut provaříme. Poté přilijeme smetanu, dochutíme octem a cukrem (ocet přidáváme rozmíchaný v menším množství vody, výrazně tak eliminujeme možnost, že se nám srazí smetana) a případně také dosolíme. Teď teprve přidáme na jemno nasekaný kopr - už nevaříme! Maso vrátíme zpět do hrnce a necháme ho před podáváním prohřát. Hovězímu receptu moc sluší houskový knedlík, klasický nebo třeba celozrnný.

2. KOPROVÁ OMÁČKA BEZ MASA, S VEJCEM

Rychlá, úsporná (ovšem stejně dobrá) varianta. Základem takové omáčky je nepochybně bešamel (viz recept), který pak podle chuti můžete doplnit osmahnutou cibulkou (tu je třeba propasírovat nebo rozmixovat). 

Suroviny:

bešamel = máslo, hladká mouka, mléko - kolik másla, tolik mouky, na 500 ml mléka bývá zpravidla po 50 g od každého
200 ml smetany
kopr
ocet a cukr na dochucení
pepř, sůl
(případně 1 velká cibule)

Postup:

Používáme-li cibuli, nakrájíme ji nadrobno, do hrnce dáme o kousek másla navíc, a osmahneme ji dozlatova. Poté přidáme zbývající máslo a mouku a umícháme světlou jíšku. To rozředíme studeným mlékem a důkladně prošleháme, aby se netvořily hrudky. Mléko přidáváme postupně, dokud nedosáhneme požadované hustoty základu. Ten minimálně 15 minut provaříme a poté buď rozmixujeme, nebo propasírujeme (samozřejmě pouze v případě, kdy jsme použili cibuli). Dál je postup stejný, jako u prvního receptu. Přilijeme smetanu, omáčku osolíme, opepříme a dochutíme octem a cukrem. Poté přidáme kopr, už nevaříme, podáváme. Tentokrát s bramborem a vejcem, natvrdo uvařeným či ztraceným (zastřeným).

Čistě pro zajímavost přikládám odkaz na krémovou, jemnou, MIXOVANOU koprovku pana Cuketky, která mě osobně celkem zajímá. Bohužel ale nedisponuji vhodným mixovacím zařízením, a tak si o jejím vyzkoušením můžu nechat jen zdát.










úterý 8. března 2016

RŮŽIČKOVÁ KAPUSTA SE SLANINOU

Teda, chudák kapusta, ta ale dostala na ... No, na prdel. Můžou za to (velmi pravděpodobně) školní jídelny a všechny možné vývařovny. Proč byla kapusta tak hojně ve školách využívaná, to je mi záhadou, když je všechno, jenom ne surovinou pro vaření ve velkém (aha, už to mám, levná je!).

Kapustu, ať hlávkovou nebo růžičkovou, totiž nesmíme rozvařit. Jak ji rozvaříme, zhnědne, zešedne a především zesmrádne. A její konzistence nám v takovém případě taky neudělá zrovna radost. Pokud chceme s kapustou v teplé kuchyni pracovat, je dobré pravidlo "nerozvařit" dodržet. Připravujeme-li ji kupříkladu na závitky, povaříme ji v celých lupenech krátce v horké vodě a ihned ji v ledové zase zchladíme, čímž udržíme její jasně zelenou barvu. Pokud ji chceme přidat do masových směsí, takto uvařenou ji pokrájíme a přimícháme už do hotového jídla, kde ji necháme jen krátce prohřát. Růžičkovou kapustu je dobré uvařit či podusit tak akorát na skus - tedy aby měla měkké srdíčko, ale zároveň se nerozpadala.

Jestli máte na kapustu špatné vzpomínky, nevěříte jí a vůbec je vám odporná, zkuste jí dát ještě jednu šanci tímto jednoduchým receptem. Spočívá v tom obdělat na půlky nakrájené růžičky na másle a slanině. Já tedy tentokrát přidala i žampiony, ale postup zůstává stejný (rozumějte stejně jednoduchý).



Suroviny:

500 g růžičkové kapusty
200 g dobré slaniny
2 lžíce másla
pepř, sůl, drcený kmín
(a žampiony, chcete-li)

Postup:

Kapustu očistíme, to znamená, že ji zbavíme vrchních nehezkých lístků. Na kostičky nebo proužky nakrájenou slaninu opečeme na pánvi dokřupava. Přidáme kmín a máslo, a když se tuk rozehřeje, osmahneme na něm na půlky nakrájenou kapustu, nejlépe dozlatova. Potom ji osolíme, opepříme, podlijeme troškou vody, přiklopíme poklicí a na nízkou teplotu dusíme  5 - 10 minut (v průběhu dušení zkoušejte a vychytejte si tu správnou dobu). Podáváme ihned nejlépe s křupavým pečeným bramborem. 
Pokud chceme přidat i žampiony, uděláme to teprve v okamžiku, kdy je kapusta osmažená. Žampiony totiž pustí velké množství vody. A kde je voda, tam se nesmaží, to dá rozum. Vynechte také podlévání před dušením, naopak zvyšte plamen a přebytečnou vodu zredukujte, ať nemáte na talíři bláto. :-)





neděle 21. prosince 2014

HOUBOVÝ KUBA


Suroviny:

2 malé hrnky krup
2 hrsti sušených hub
2 střední cibule
2 - 3 stroužky česneku
2 lžíce sádla
pepř, sůl, mletý kmín, majoránka

Postup:

Kroupy důkladně propláchneme a v osolené vodě vaříme do měkka. Scedíme, propláchneme studenou vodou a necháme okapat. Houby zalijeme vodou pouze tak, aby byly ponořené, osolíme a uvaříme (nebudeme je scezovat, přišli bychom tak o spoustu houbové chuti - proto je důležité, aby vody nebylo moc). Vodu zredukujeme na minimum. Na sádle osmažíme dohněda nadrobno nakrájenou cibuli. K ní prolisujeme česnek, přisypeme kmín a ještě krátce zarestujeme. Všechno dohromady smícháme v pekáčku, přidáme majoránku a pepř a nepřiklopené pečeme v troubě 15 - 30 minut, dokud se neodpaří přebytečné tekutiny.








úterý 30. září 2014

LANGOŠE


Langoše mám ráda i přesto, že je mi po nich většinou těžko a česnek ze mně táhne ještě druhý den ráno. Myslím ty od stánku, zadělávané většinou vodou, potřené česnekem a kečupem a sypané eidamem. Jasně, že ty chutnají nejlépe, konzumované někde v sedě na dřevěné lavici (v lepším případě) nebo na stojáka v davu (v tom horším případě), s upatlanými prsty a tvářemi od kečupu, bez možnosti použít ubrousek (protože ten máte zrovna v kapse a okolostojící se vám o utření pusy žádat nechce). Jenže ty já málo jím - vlastně skoro vůbec. Právě kvůli těm upatlaným tvářím a taky kvůli tomu, že když na ně otevíráte pusu, vypadáte na veřejnosti zákonitě jako tydýt. Tedy nedůstojně. A ještě se většinou tím kečupem pokecáte. A pak máte celý zbytek koncertu (poutě, trhů) mastné prsty. Přísahám, že jsem se langoše doma vážně snažila jíst rukama. Ale když jsem ho snědla polovinu a měla jsem rty a dásně rozežrané od česneku, boj jsem vzdala a vrhla se na příbory, které na mě celou tu dobu mrkaly od stolu. Česnek ale k langošům patří stejně jako kečup a strouhaný eidam, tak se toho nebojte a naložte si ho pořádnou kopu. 
Z půl kila mouky usmažíte šest opravdu pěkných kusů jen o něco menších než klasický talíř. Je třeba s tím tedy počítat a množství si upravit podle počtu strávníků, jinak se budete stejně jako já langoši živit tři dny. :-)

Suroviny:

500 g  hladké mouky
400 ml mléka (lze nahradit i vodou, nemáte-li zrovna mléko)
trochu soli
trochu cukru
1 balení čerstvého droždí (42 g)

Postup:

Droždí utřeme s trochou cukru do tekuta, přilijeme trochu vlažného mléka, zaprášíme moukou a necháme na teplém místě vzejít kvásek. Mouku promícháme se solí a společně s kváskem a vlažným mlékem vypracujeme v těsto. Podle potřeby přisypáváme při zadělávání mouku tak dlouho, dokud nebude těsto hladké a nelepivé. Necháme ho přibližně hodinu kynout. Pak ho znovu propracujeme a tvoříme malé bochánky, které prsty vytahujeme v silnější placky (těsto se během smažení ještě hodně nafoukne do výšky, je s tím tedy třeba počítat). Olej je dobré rozpálit spíše na střední teplotu - tak, aby se v něm langoše začaly okamžitě smažit, ale nespálily se. Placky vložíme do oleje a smažíme přibližně 1 - 3 minuty (záleží na tom, jak je olej rozpálený). Nejlépe se smaží ve větší vrstvě (tak, aby plavaly). Je třeba je při smažení kontrolovat, protože rychle hnědnou. Langoše necháme osušit na ubrousku, abychom odstranili přebytečný olej a ještě horké je potíráme prolisovaným česnekem, mažeme kečupem a sypeme strouhaným sýrem.


pátek 26. září 2014

HOUBOVÝ GULÁŠ


To jsem takhle uvařila vynikající houbový guláš. I poctivý houskový knedlík jsem udělala, aby to jako všechno bylo v pořádku. A stejně přišla hnedka po první lžíci překvapená (a taková trošku vyčítavá) poptávka po mase. :-)) No jasně, že jsem tam mohla dát maso. Ale to by pak už nebyl houbový guláš, to by byl guláš s houbami. :-) Ale já se držela a nedala tam tentokrát ani slaninu!



Na houbový guláš můžete použít i houby větší, odrostlejší a měkčí (na rozdíl třeba od nakládání do octa, které si naopak žádá hub menších - a když ne menších, tak aspoň těch tvrdších). Vyplatí se použít co nejvíce druhů, aby byla chuť pestrá. Houby si nakrájejte na větší kusy tak, aby byly v guláši vidět - nezapomeňte, že svařením ztratí minimálně na polovině svého objemu. No, a pak už si stačí vybrat ingredience podle sebe, svých chutí a možností. Jen prosím vás, zapomeňte na vegetu a masox! Chuť hub je přece sama o sobě dokonalá.
Takže tady je guláš tak, jak jsem ho uvařila já (a že to byla lahoda, i bez masa).


Suroviny:

houby (za mě platí čím více hub, tím více chuti)
5 větších rajčat
4 větší papriky (když jsou půl napůl sladké a pálivé, jedině dobře)
4 větší cibule (cibule je absolutní základ naší kuchyně, je všem a je jí spousta - pokud se jednou (velice nepravděpodobně) přijde na to, že cibule škodí lidskému zdraví, budeme nejspíš první, kdo na ni pomře :-))
3 lžíce sádla
trochu hladké mouky / jíšky
100 ml smetany
3 stroužky česneku
pepř, sůl, mletý kmín, mletá paprika (pálivá či sladká), majoránka, tymián (toho všeho podle chuti a uvážení)


Postup:

Cibuli nakrájíme nadrobno a osmažíme ji na rozpáleném sádle dozlatova. Přisypeme kmín, papriku a přidáme prolisovaný česnek. Krátce orestujeme, aby se všechno pěkně rozvonělo a přihodíme houby, které restujeme tak dlouho, dokud nezačnou pouštět vodu a neztratí trochu na objemu. Poté přihodíme na větší kusy nakrájenou papriku. Opět nějakou dobu restujeme a teprve potom přidáme na kostky nakrájená rajčata (já je neloupu, ale je to čistě individuální). Základ zalijeme vodou (nebo vývarem, kdyby nám tam ta kostka přece jen moc chyběla), osolíme, opepříme, přidáme tymián a dusíme na mírném ohni 40 minut, aby zelenina pořádně změkla. Pokud chceme guláš zahustit, přidáme jíšku, nebo ve smetaně rozkvrdláme trochu mouky a v guláši ji ještě minimálně 20 minut provaříme. Pokud ne, přidáme smetanu samotnou. Teprve ke konci přisypeme majoránku. Podáváme s houskovým knedlíkem nebo čerstvým chlebem. A i houbový guláš je stejně jako všechny ostatní guláše lepší odleželý.



























pátek 19. září 2014

HOUBOVÁ SMAŽENICE


Smaženice je tak jednoduchá a je to taková klasika, že jsem vlastně přemýšlela nad tím, jestli ji sem vůbec dávat. Kdo rád houby, určitě ji dělá a umí ji. Kdo houby nerad, tam je to jasné. :-) No ale nakonec je tady, když už jsem se s ní fotila, tak ať je to k něčemu.
Nejlepší smaženice je ta nejpestřejší. Čím víc druhů hub, tím lepší chuť. A tak do ní přihoďte klidně i nějakou holubinku nebo václavku, pěkně vám tu chuť přikoření. Houby je nutné před konzumací řádně povařit, var zničí všechny nebezpečné toxiny (houby ze stejného důvodu převařujeme i při ukládání na mrazák, navíc ztratí na objemu a zaberou méně místa).





Suroviny:

houby
vejce
sádlo
pepř, sůl, mletý kmín








Postup:



Houby očistíme a nakrájíme na menší kostičky. V hrnci rozpustíme lžíci sádla (pro dvě osoby), přisypeme kmín a za stálého míchání ho krátce osmažíme. Pak přihodíme houby, podlijeme malým množstvím vody, osolíme a na nízkém ohni sváříme minimálně 20 minut a maximálně tak dlouho, dokud se všechny voda nevyvaří. Průběžně mícháme, aby se nepřipalovaly. Do svařených hub rozklepneme 2 vejce (1 vejce na 1 porci) a necháme ho vysrážet. Dochutíme čerstvě mletým pepřem a podáváme, nejlépe s chlebem.




Smaženici je také možné dochutit cibulí a česnekem. V takovém případě nakrájíme cibuli nadrobno a osmažíme ji společně s prolisovaným česnekem a kmínem předtím, než přidáme houby.












neděle 20. července 2014

VAŘENÝ KVĚTÁK SE STROUHANKOU

Od našich ze zahrádky jsme si tuhle přivezli i krásný, mladý, sladký květák. Rovnou jsem zavrhla možnost tuhle křupavou dobrotu jen tak obalit a když jsem přemýšlela, co s ním, abychom si ho co nejvíc užili, dostalo se mi máminy rady, že prostě jen posypat smaženou strouhankou a přelít máslem. Byla to rada zlatá stejně jako ta strouhanka a postarala se nám o výbornou večeři. Škoda jen, že se mně ho nepovedlo lepší vyfotit. Na té naší nové Jeskyni je báječné skoro všechno. Co není je ale světlo. Nemůžu mít prostě všechno. :-) Malou naději vidím v nedaleké budoucnosti, kdy se to pokusíme nějak vyřešit. Zatím prostě jen válčím a učím se to. Ale je to bída. No, tak tentokrát pro vás nemám nic moc na koukání. Zato když vyzkoušíte tenhle recept, pěkně se vám to vynahradí, to můžu zaručit!






Suroviny:


květák
máslo
strouhanka
sůl, drcený kmín
brambory (nejlepší nové)






Postup:

Oloupeme brambory, nakrájíme, osolíme je a okmínujeme a vaříme do měkka. Květák rozebereme na růžičky a vložíme do vroucí osolené vody. Mladému bude stačit přibližně pět minut, zkrátka ho uvařit jen tak na zkus. Ostatní vařit do změknutí. Mezitím si v rendlíku rozpálíme dvě lžíce másla a přidáme 6 lžic strouhanky, kterou pak opékáme dozlatova. V dalším rendlíku rozpustíme něco másla na omaštění. Uvařený a slitý květák společně s brambory přelijeme na talíři máslem a už jen samotný květák posypeme podle chuti opraženou strouhankou.