ŠVESTKOVÝ ROZCESTNÍK

Švestky. Švestky jsou téma. Mám je tedy podstatně radši, než třeba populární cukety (taky téma jak hrom), ale oproti cuketám je s nimi podstatně víc práce. V první řadě je potřeba je docela rychle zpracovat. Pár dní v chladnějším prostředí sice vydrží, ale na nějaké trvalejší skladování to není. Za druhé je s nimi stran vypeckovávání dost práce. Pokud tuhle činnost samozřejmě neberete jako formu relaxu. Já teda určitě ne. A za třetí (a to mi přijde nejpodstatnější) dozrávají zpravidla všechny najednou. A tím se to právě celé komplikuje. Všude jsou švestky. Na stromě, pod stromem (pokud zaspíte), ve sklepě, v lednici, v přepravkách, v košících, v mísách, v mrazáku (pokud nestíháte), v pupících (mňam a au).

Loni jsme měli švestky vpravdě luxusní, ze zahrady od Mužovo rodičů. Dozrálé tak akorát, sladké, a zdravé. Jestli měla červíka každá dvacátá! Hřích nevzít si je a ještě větší nezpracovat je. Jenže při tak obřím množství, které se v Jeskyni ocitlo, dá docela práci vymyslet, co s nimi. Letos bude podle všech předpovědí švestková sezóna slabší, ale hádám, že i tak se tenhle rozcestník neztratí.

Takže co všechno se s těmi zpropadenými švestkami dá dělat? 

ŠVESTKOVÁ MARMELÁDA S BADYÁNEM A BALSAMICEM

ŠVESTKOVÁ NUTELLA

ŠVESTKOVÉ CHUTNEY

DOMÁCÍ KEČUP

   Co rajčata, ještě máte? A máte jich hodně? Udělejte si domácí kečup na horší (zimní) časy. Já ho dělala už vloni a neprozřetelně jsem si nezapsala postup. Ale ono to zas tak nevadí, protože ten letošní je mnohem lepší. Ten loňský byl spíš takový poměrně obstojný základ pro rajskou (to ovšem taky není úplně k zahození).

   Pokud si chcete udělat kečup a těch rajčat přece jen tolik nemáte, můžete je něčím nastavit. Někdo to ostatně dělá běžně, i když škudlit nemusí. Nejčastěji se potkáte s jablky, která domácí kečup i výborně dochutí. Já použila kromě jablíčka také cuketu, protože jsem se jí potřebovala zbavit. Ať už budete nastavovat čímkoliv, držte se toho, že bych toho nemělo být víc jak jedna třetina celkového objemu. Kečup by přece jen měl být převážně z rajčat.

   Na loňské várce mi nejvíc překážela jeho konzistence - ať jsem ho vařila, jak jsem ho vařila, pořád nebyl homogenní, a od pevné složky se oddělilo vždycky trochu vody. Důvod neznám a už se ho nejspíš nedozvím. Zajímavé ale je, že letos jsem kečup připravovala nachlup stejným způsobem a voda se neoddělovala. Přesto jsem se k jeho výrobě rozhodla postavit čelem a nenechala nic náhodě. Co to znamená? Na zahuštění jsem použila škrob a na obarvení červenou řepu (jen té by bývalo stačilo tak o polovinu méně). 

   Uvařit domácí kečup je náramně jednoduché. Potíž je jen s tímhle receptem a s mou nezodpovědností k dodržování poměrů. Chci tím napsat, že nejsem schopná vám předat přesné množství použitého koření, protože dochucuji vždy podle momentální nálady. Používám většinou koření mleté a v tomhle případě jsem začala malou lžičkou pepře, nového koření, bobkového listu, velkou lžicí papriky, špetkou skořice (je hodně aromatická) a dvěma hrstmi čerstvých bazalkových lístků (bazalka mi přišla hodně důležitá, dodala kečupu takový italský nádech). Přidala jsem dvě lžíce octa a lžíci cukru. A pak už pokračovala po štipkách, čeho bylo třeba. Pokud to budete dělat jako já, nezapomeňte, že po každém dochucení je třeba kečup chvilku provařit, aby se chutě spojily, a teprve potom koštovat. Tak. 

Pustíte se do něj taky?

Suroviny:

15 - 20 hodně zralých rajčat (podle velikosti)
1 velké jablko
1 střední cuketa
2 velké cibule
1 malá červená řepa
2 stroužky česneku
1 vrchovatá lžíce škrobu
ocet a cukr na dochucení
bílý pepř, sůl, nové koření, bobkový list, sladká paprika, skořice, čerstvá bazalka

Postup:

Rajčata nakrájíme na čtvrtky, menší na půlky. Jablko, řepu a cuketu oloupeme a pokrájíme na malé kousky. Cibuli nakrájíme nadrobno. Všechno vhodíme do hrnce, lehce posolíme, přidáme prolisovaný česnek a čerstvou bazalku a opatrně přivedeme k varu. Základ není potřeba podlévat, rajčata pustí vody dost, jen je zpočátku hlídáme, aby se nepřipálila. Směs poté dusíme tak dlouho, dokud řepa úplně nezměkne. Poté ji propasírujeme přes jemnější cedník do druhého hrnce a na mírném ohni redukujeme tak, aby se odvařila všechna přebytečná tekutina a kečup zhoustl (škrob není samospásný, použijeme ho jen k doladění jemné a krémové konzistence). Během této doby kečup dochucujeme kořením, octem a cukrem (ten vmícháme až ke konci, cukr se snadněji přichytává). Když je kečup chuťově vyladěný a dostatečně hustý, hrnec odstavíme, rozmícháme škrob v malém množství vody a za stálého míchání jej vlijeme dovnitř. Obsah téměř okamžitě zhoustne. Není se čeho lekat - vezmeme tyčový mixér a kečup jím několikrát projedeme - to způsobí, že tekutina zahuštěná škrobem opět zřídne na původní konzistenci, ale zůstane jemná a krásně spojená. Kečup ještě přibližně dalších 15 minut provaříme. Poté ho horký plníme do vyvařených a suchých sklenic, které zavíčkujeme, postavíme na hlavičku a necháme úplně vychladnout.

RYBÍZ À LA BRUSINKY

Koupené brusinky jsou než taková červená želatina a jeřabiny, které jsme občas mívali místo brusinek jako děti, nejsou téměř k dostání. A tak je rybíz taková docela dobrá brusinková alternativa. Kdo ho pěstuje, mívá ho zpravidla hodně. Dát si stranou alespoň kilo červených kuliček na "brusinky" - to se mezi těmi všemi šťávami a marmeládami ztratí. :-)

Suroviny:

1 kg zralého, ale pevného červeného rybízu

400 - 600 g cukru

6 hřebíčků, 1 svitek skořice (badyán)

1 lžíce kyseliny citronové

Postup:

Rybíz omyjeme, odstopkujeme, vložíme do hrnce a zasypeme cukrem. Přidáme koření a celou směs zahříváme tak dlouho, dokud rybíz nepustí vodu a nezačne probublávat. Není třeba ho vařit dlouho, aby se neuvolnila dužina a rybíz se nerozpadl. Pak stáhneme plamen a směs zahříváme jen tak, aby byla horká, dokud ji nenaplníme do sklenic. Sklenice otočíme víčkem dolů a necháme úplně vychladnout.

ŠÍPKOVÁ ZAVAŘENINA

O čištění šípků píšu TADY, u šípkového sirupu, tak si tam prosím proklikněte. :-)

Suroviny:

120 g půlených, vydlabaných a očištěných šípků (tohle množství jsem tak akorát zvládla vyloupat)

120 g kyselejších jablek (nastavení jablky mi odpusťte, pro mé duševní zdraví bylo lepší vyprodukovat dvě skleničky zavařeniny místo jedné malinké, vy je samozřejmě můžete vynechat, v tom případě si ovšem upravte poměrně i množství cukru a kyseliny citronové)

50 - 100 g hnědého třtinového cukru

půl lžičky kyseliny citronové (ne, vážně se jí - stejně jako u šípkového sirupu - po té hromadě práce neodvážím nepoužít)

Postup:

Šípky a oloupaná a odjadřincovaná jablka zalijeme vodou tak akorát, aby byly ponořené. Opatrně je zahřejeme tak, aby se nezačaly vařit (stejný postup jako u šípkového sirupu, podívat se můžete TADY) a táhneme je pod bodem varu tak dlouho, dokud úplně nezměknou. Podle potřeby můžeme po troškách přilévat vodu. Teď přichází doba, kdy je třeba se rozhodnout, jestli budeme rozvařený základ pasírovat na protlak, nebo ho pouze rozmixujeme tyčovým mixérem (já jsem mixovala, přišlo mi líto z už tak malého množství šípků ještě dál něco ubírat). V případě pasírování základ klasicky protlačíme přes jemné sítko a odpad vyhodíme. V případě mixování ho rozmixujeme důkladně na co nejjemnější konzistenci. Přidáme cukr podle chuti, důkladně rozmícháme, zahřejeme a horkou zavařeninu plníme do sklenic.* Sterilujeme přibližně půl hodiny na 80 stupňů, pak sklenice otočíme na víčko a necháme úplně vychladnout.

* V této fázi se zavařeniny sváří tak dlouho, dokud nezačnou želírovat a teprve poté se plní do sklenic. Já ji už dál netrápila, abych neztrácela další vitamíny. Využití u nás totiž najde především v omáčkách a není třeba ji mazat, tudíž není nutná hustější konzistence.

DÝŇOVÝ DŽEM SE ZÁZVOREM A POMERANČEM

Málem donekonečna jsem bádala, jak tohle cosi z dýně a pomerančů nazvat. Pátrala jsem na internetu, jaký přesný rozdíl je mezi džemem a marmeládou a ač jsem si dodnes myslela, že mám jasno, musím přiznat, že teď z toho vůbec nejsem moudrá. Ze začátku jsem si psala do dvou sloupců vlastnosti a složení marmelády a džemu zvlášť. S tím jsem ovšem brzo přestala, protože každá stránka totiž obsahuje jiné informace, které se navzájem dokonce popírají. Přečetla jsem i několik diskuzí, kde jeden druhého osočoval z neznalosti. A v okamžiku, kdy se mně do toho začalo motat nařízení EU (podle kterého se marmeládou smí nazývat jen výrobky z citrusových plodů), jsem to všechno pozavírala. A víte proč? Protože mně je to vlastně úplně jedno a poslední, čím bych si chtěla zadělávat hlavu je to, jestli si na chleba mažu džem nebo marmeládu. Jen jsem chtěla být přesná. Nemám ale jasno doteď a jediné, k čemu jsem dospěla je to, že džem oproti marmeládě obsahuje kousky ovoce nebo celé drobné plody, kdežto marmeláda je neobsahuje, protože se vyrábí z ovocného protlaku. A podle téhle poučky jsem svoje dýňové cosi nazvala džemem, protože i když v něm nejsou kousky ovoce (rozmixovala jsem ho dohladka), určitě jsem ho nevyráběla z protlaku. :-)

Suroviny:


1 dýně (použila jsem polovinu Hokaido a polovinu máslové)
4 pomeranče
2 citrony
200 g zázvoru
1 vanilkový lusk
třtinový cukr podle chuti
Gelfix podle potřeby (pokud nepoužíváte Gelfix, určitě bych doporučovala zvýšit množství citronů kvůli konzervaci)




Postup:

Dýni důkladně omyjeme a i se slupkou ji nakrájíme na menší kostky. Pomeranče oloupeme, odpeckujeme a pokud možno je zbavíme blanek mezi jednotlivými stroužky. Pokud to z nějakého důvodu nejde nebo se nám nechce, určitě je alespoň důkladně obereme od bílé spodní slupky (ta je společně s peckami hořká). To samé uděláme s citrony. Zázvor nastrouháme na jemno. Vanilkový lusk podélně rozkrojíme a špičkou nože z něho po celé délce stáhneme dužinu (zbytek lusku můžeme dále využít např. na výrobu domácího vanilkového cukru či extraktu). 

Všechny tyto suroviny dáme do dostatečně velkého hrnce, podlijeme je trochou vody, aby se nepřipálily, přiklopíme je pokličkou a na mírném ohni podusíme tak, aby pustily vodu. Pak pokličku sundáme a za občasného promíchání je dál na mírném ohni sváříme tak dlouho, dokud dýně nezměkne a přibližně polovina tekutin se neodvaří. Pak základ rozmixujeme tyčovým mixérem (konzistence dle chuti, já ho vzala dohladka). Pokud používáme Gelfix (já to bez něj zatím neumím), rozmícháme ho podle návodu na obalu v malém množství cukru, vsypeme k základu a opravdu důkladně rozpustíme. Necháme ho minimálně 5 minut provařit a teprve poté přidáváme cukr podle chuti (cukr se musí přidávat až po Gelfixu). Mícháme, dokud se úplně nerozpustí. 

Ještě horký džem plníme do sklenic, které postavíme na víčko a necháme je vychladnout.

HOUBY V OCTĚ

nebo s octem, nakládané nebo zavařené houby, každý tomu říká jinak. Ať tak nebo tak, je to můj oblíbený způsob uchovávání hub na zimu. Letos jsem si jich pár zavařila sama. Vlastně spíš tak na zkoušku. Abych věděla, co to obnáší. Jinak si totiž houby v octě vozím od rodičů, u kterých je jich téměř nevyčerpatelná zásobárna. Pak z nich vařím omáčky k masu, dokonalou bílou polévku (recept najdete ZDE) a nebo je občas zobu jen tak (to ale pomálu, poněvadž jimi nechci plýtvat). Bylo jich málo, tak akorát na dvě skleničky a jednu pálivou pro muže, takže jsem si to pořádně užila. :-) V komoře se určitě ohřejí dlouho, protože mi bude líto je načínat. Budou tam odpočívat a čekat na nějakou slavnostnější příležitost.

Do nálevu jsem nepoužila deko, protože mi přišlo zbytečné ho kvůli třem sklenkám rozdělávat a tak jsem si namíchala vlastní lák, klasicky z vody, octa, cukru a soli. Tenhle recept tedy vlastně ani není recept, protože jsem všeho přidávala podle chuti a nebyla to žádná věda, takže to berte spíš jen jako takovou inspiraci. A jak už to u mě bývá, opět jsem neodhadla množství a svařila ho moc. Nechtěla jsem ale zbylý lák zbytečně vylévat, tak jsem do něj naložila ještě dvě sklenice cibule (ona se někdy určitě hodí, z nakládaných okurek ji taky rádi vyžíráme).

Suroviny:

houby (do octa vybíráme pokud možno houby malé a tvrdé, které se zavařením nerozblemcnou, a i po otevření pěkně chrupnou v ústech)
voda
ocet
cukr
sůl
- toho všeho podle chuti
případně mrkev, petržel, cibuli, bobkový list, celý pepř a hořčičné semínko

Postup:

Houby pokrájíme na stejně velké kousky, vložíme do hrnce, mírně podlijeme vodou (stačí kapka, jen tak aby se houby nepřipalovaly) a na mírném ohni je za občasného promíchání svaříme tak, aby pustily vodu a zmenšily svůj objem. Vaříme tak dlouho, dokud neodvaříme většinu tekutiny (nejméně ale 20 minut, v takovém případě naopak ještě trochu vody přilijeme). Svařenými houbami naplníme vyvařené a suché sklenice. Proložit je můžeme plátky mrkve, petržele, cibulí, nebo chilli papričkou, či dochutit celým pepřem, hořčičným semínkem a bobkovým listem - jak je komu libo. Záleží také na tom, jak budeme houby dále používat. Sklenici až po okraj zalijeme lákem, zavíčkujeme a protřepeme tak, abychom vyhnali vzduchové bubliny a lák se dostal všude. Otevřeme, dolijeme znovu po okraj a víčko dobře utáhneme (nepěchujte houby příliš natěsno, jinak vám bubliny stejně jako mně vyhnat nepůjdou). Sterilujeme 30 minut při 90 stupních. Poté sklenice postavíme na víčko a necháme je úplně vychladnout.

CUKETOVÉ CHUTNEY

My cukety nepěstujeme, my cukety dostáváme. Zaplať pánbůh, abych tak upřímně napsala. :-) Cuketa je sice náramná potravina, ale jak tak už měsíc pozoruju vařiče a kuchaře kolem sebe, odmítám se každoročně v sezóně stávat jejím otrokem. Roste rychle, ba přímo zběsile, a jsou jí hromady. No a ty, člověče, nezpracuj to! Vždyť by to byl hřích. Jó - koláče, marmelády, knedlíky, guláše, polévky, bábovky, řízky, bramboráky, placky, sekaná, cuketa zapečená, plněná, na zelí, nakládaná ... Nic proti. Ale ne všechno a ne během jednoho měsíce. :-) Letos jsme zatím dostali cukety čtyři. Dvě zelené, monstrózní, které zatím odpočívají v lednici a dvě žluté, křehké a na koukání vážně moc hezké, které jsem se rozhodla zpracovat na chutney (čti čatní či čatný - schválně, kdo to řekne třikrát rychle za sebou), které je původním pokrmem tradiční indické kuchyně a užívá se všude tam, kde chceme jídlo doplnit nebo ozvláštnit. Výborné je s grilovaným masem, ale klidně si ho můžete frknout i k té slovutné cuketě. :-) A když Indie, tak pěkně po indicku. Přiznávám se rovnou, že jsem úplně přesně nedodržela správný postup. Chutney jsem v závěru rozmixovala tyčovým mixérem, i když by se mělo nechat spíš úplně rozvařit. No jo, jsem holka netrpělivá. I když na druhou stranu, já beztoho houby vím, jak je to správně. Žádný Ind se mnou totiž nebydlí.

Suroviny:

libovolné množství cukety
kolik cukety, tolik jablek
na dochucení kapku octa a trochu cukru
a pak (toho všeho opatrně a podle chuti, zkrátka přidáváme a ochutnáváme):
pepř, sůl
hřebíček

kari (doplníme ještě kurkumou, obzvlášť máme-li žluté cukety, je to všechno pak ještě žlutější)
paprika
zázvor
chilli (nebo cayenský pepř)
koriandr
cumin (římský kmín)
nové koření
skořice
kardamom
...

Postup:

Velké cukety - ty co mají už hodně tvrdou slupku - oloupeme a zbavíme semínek (já neloupala a neodsemínkovávala nic, přišlo mi to škoda a v chutney to ani není cítit), menší necháme celé, jen je dobře omyjeme. Nakrájíme je na malé kostičky, podlijeme trochou vody, lehounce je osolíme a přiklopené poklicí necháme na mírném plameni dusit do změknutí. Mezitím si oloupeme a odjadřincujeme jablka (ač nejsem příznivcem loupání, tady to doporučuji, aby se jablka pěkně rozvařila, slupky i jadřince ovšem do zrníčka sníme, aby nic nepřišlo nazmar, obzvlášť máme-li jablíčka domácí) a rovněž je nakrájíme na kostičky. Přihodíme je k měkké cuketě a opět dusíme tak dlouho, dokud i ona nezměknou. Celý základ rozmixujeme tyčovým mixérem. Nemusíme úplně na jemno, ovšem konzistence zcela záleží na individuální chuti každého. Teprve poté chutney dochutíme kořením, cukrem a octem. Necháme ho ještě přibližně 15 minut podusit, aby se všechny chutě spojily, a pak ho ještě horké plníme do sklenic, které postavíme na víčko a necháme úplně vychladnout.

BEZINKOVÁ MARMELÁDA

Na krátké povídání o bezinkách a recept na bezinkový likér se můžete podívat TADY.

Suroviny:

2 kg zralých bezinek (obraných kuliček)

1 kg cukru

kyselina sorbová (Pomůcka ke konzervování ovoce a zeleniny)

pektin (Gelfix)

lžička kyseliny citronové

2 lžičky mleté skořice

Postup:

Bezinky opereme, otrháme ze stopek a dáme do hrnce. Bez přidání vody je zahříváme tak dlouho, dokud je nepřivedeme k varu a vaříme cca 5 minut. Poté je slijeme přes cedník a zbylou hmotu přepasírujeme. Protlak opět přivedeme k varu, přisypeme cukr, skořici a pektin a vaříme tak dlouho, dokud marmeláda nezačne želírovat. Pak přidáme půl sáčku kyseliny sorbové, krátce provaříme a vmícháme kyselinu citronovou. Ještě horkou marmeládou plníme vyvařené sklenice, zašroubujeme je a postavíme na víčko. Necháme stát do úplného vychladnutí.

ZAVAŘENÉ ŠVESTKY

- ve vlastní šťávě, což je způsob, který se mi líbil nejvíc.

Takhle zavařené švestky vypadají náramně, i když mě trochu znervózňuje, že jsou některé z nich ve sklenici na suchu. Ovšem jestli se zkazí nebo ne, to si dopředu nijak ověřit nemůžu, takže budu jen doufat a v zimě se uvidí. :-) Zavařovala jsem v myčce, protože mi to momentálně přišlo jako nejjednodušší řešení (a také nemám žádný vhodný hrnec, do kterého by se mi sklenice vlezly). Sklenice jsem prostě naskládala do myčky víčkem nahoru a nechala je projet celým programem (ten nejteplejší a nejdelší, v případě mojí myčky je to 70 stupňů a přibližně dvě a čtvrt hodiny).

Suroviny:

švestky

třtinový cukr

rum

vanilkový extrakt

Postup:

Švestky rozpůlíme, vypeckujeme a půlky skládáme do sklenic slupkou nahoru. Během zavařování ztratí ovoce na objemu, takže se nemusíme bát sklenici řádně napěchovat. Dáváme při tom ale pozor, abychom švestky nerozmačkali. Navrch švestek nasypeme vrchovatou lžičku třtinového cukru a přilijeme zhruba tak lžíci vanilkového extraktu a lžíci rumu (množství všeho přizpůsobujeme velikosti sklenic a našim individuálním chutím). Zavaříme podle zvyku, sklenice otočíme na hlavičku a necháme vychladnout.

ŠVESTKOVÁ POVIDLA

Tuhle jsme byli na návštěvě u známých a když jsem se zmínila, že jsme právě nakoupili spoustu švestek na povidla, skoro jsem se až lekla reakce, která následovala. Dozvěděla jsem se, že povidla jsou těžká, špatně se dělají, je s nimi spousta práce a vůbec, kdo že by se s tím dělal, když marmeláda je jednodušší. Přiznávám, trochu mě to zastrašilo. Do té doby jsem totiž o povidlech věděla jen to, že jsou ze švestek. Celou cestu zpátky domů jsem přemýšlela, co budu dělat, když povidla možná ani nebudou, a neodvážila se ani pípnout, protože přiznávat, že jsme asi koupili 15 kg švestek docela zbytečně se mi tedy vůbec nechtělo.

Doma jsem to nadělení složila na stůl a trochu jsem se uklidnila. To když jsem si vzpomněla, jak poslední rok v kuchyni přicházím na to, že většina věcí není až taková věda, jak jsem si vždycky myslela. A hergot, když umím uvařit knedlík, co bych nezvládla povidla? No a taky že jsem je zvládla. A víte co? Nic na nich není. Že je to otravná práce? Možná trochu, ale mě upřímně víc obtěžuje třeba vyndavání nádobí z myčky. Že to prská z hrnce ven? No jo, prská. Ale za pět minut uklízení tahle dobrota určitě stojí a navíc - když nenapálíte plotýnku na maximum, zas až taková hrůza to není (ovšem přiznávám, jsem teď zocelená zpracováváním bezinek, v tomhle ohledu je co se úklidu týká máloco překoná). A že se povidla připalují? Stát se to může, ale když člověk není úplné tele, zvládne i to. Stačí se držet dvou pravidel. Za prvé - v hrnci vařte jen tolik švestek, aby se vám s nimi dobře pracovalo. To znamená, že se vám musí dobře míchat. Natlakujete-li pětilitrový hrnec po okraj a obsah budete přehrabovat plastovou naběračkou, nepůjde vám to zcela určitě. Moc švestek v hrnci = moc problémů. Naplňte si hrnec tak do poloviny. Za druhé - první kritická chvíle nastává ta zhruba po půl hodině sváření švestek na mírném ohni. Jakmile při občasném zamíchání zjistíte, že se švestky na dně hrnce začínají lehce přichytávat, už neodcházejte z kuchyně. Leda jste přesvědčeni o tom, že máte zvlášť silnou paměť a nenecháte se odlákat jinou činností tak, že byste zapomněli, že nějakou kuchyň vůbec máte (mně se to osobně stává dost často). Prostě si naplánujte den tak, abyste mohli všechnu kuchyňskou práci od mytí nádobí po vaření večeře udělat najednou. Bublání povidel vás udrží ve střehu a nestane se vám, že byste je zapomínali promíchávat. Čím déle se povidla vaří a tekutina z nich mizí, tím je větší pravděpodobnost, že by se mohla připálit, takže nespoléhejte na to, že když zpočátku stačí míchat jednou za deset minut, bude to tak pořád. Osobně se přikláním spíš k tomu vařit povidla zlehýnka, na nejnižším plameni, aby jen tak líně probublávala. Trvá to sice podstatně déle, ale je kolem toho mnohem větší pohoda (a škody se minimalizují, kdybyste na míchání snad doopravdy zapomněli). Tuším, že moje povidla se vařila něco mezi dvěma až třemi hodinami.

Když jsem si o povidlech zjišťovala, co jsem mohla, dočetla jsem se, že pravá povidla se vaří pouze z velmi zralého a sladkého ovoce. To, že tak akorát zralé ovoce je hůř k sehnání je zřejmě důvod, proč se do povidel podle většiny dnešních receptů přidává cukr. I já ho přidala. Protože se nějak stalo, že jsem vařila povidla i pro mámu (do letoška jsem jí je leda tak brala), chtěla jsem se držet toho, jak je dělá ona, takže uvedený recept je její (až na ten rum, ten jsem si nemohla odpustit).

Suroviny:

6 kg švestek (i když přidáváme cukr, přece jen by měly být co nejzralejší, jinak se nám při konzumaci bude křivit tlamička)

1200 g cukru

kyselina sorbová (Pomůcka ke konzervování ovoce a zeleniny)

100 ml rumu

Postup:

Švestky omyjeme, rozpůlíme a vypeckujeme. Celé půlky vložíme do hrnce, prosypeme cukrem a necháme je do druhého dne odležet, aby pustily šťávu (nemáme-li zrovna plný byt octomilek, můžeme je nechat venku - v opačném případě je schováme do lednice, jinak bude octomilek ráno dvakrát tolik). Obsah hrnce přivedeme k varu a stáhneme na nízký plamen, aby ovoce jen zlehka probublávalo. Mícháme podle potřeby a hlídáme ho, aby se nepřipálilo. Vaříme tak dlouho, dokud se švestky nerozvaří, nezhoustnou a jejich objem se nezmenší zhruba tak o polovinu. Poté přidáme kyselinu sorbovou a důkladně ji rozmícháme. Ještě povaříme a ke konci vaření přilijeme rum (v téhle chvíli můžeme povidla také rozmixovat tyčovým mixérem na jemno - já jsem ovšem přesvědčená o tom, že větší kousky ovoce do nich prostě patří, a tak jsem to nedělala). Promícháme, vypneme sporák a horká povidla plníme do vyvařených sklenic, které postavíme na hlavičku a necháme je úplně vychladnout.