sobota 30. srpna 2014

FRANKFURTSKÁ POLÉVKA







Suroviny:


3 párky (6 nožiček)
5 středních brambor
2 velké cibule
3 stroužky česneku
2 lžíce másla (ještě lépe sádla)
2 vrchovaté lžíce hladké mouky
300 ml mléka
svazek čerstvé petržele
sůl, půl lžičky mletého pepře, 3 vrchovaté lžičky mleté sladké papriky, lžička majoránky




Postup:

Cibuli nakrájíme nadrobno a necháme ji na rozpáleném sádle zesklovatět. Pak přidáme na kolečka nakrájené párky, prolisovaný česnek a papriku, krátce orestujeme a základ zalijeme vodou nebo vývarem. Osolíme, opepříme, přisypeme na kostičky nakrájené brambory a vaříme na mírném ohni přibližně 10 minut. Po této době přilijeme mléko, ve kterém jsme rozkvrdlali mouku. Necháme dalších 20 minut provařit. Ke konci přihodíme do polévky nasekanou petrželku a majoránku a můžeme podávat.







pátek 22. srpna 2014

BEZINKOVÝ LIKÉR

Bezinkový likér. Vloni poprvé, letos podruhé, příští rok už se stane tradicí. Vlastně ani nevím, jak jsem na něj přišla a proč jsem ho začala dělat. Vím akorát to, že to bylo náramně dobré rozhodnutí. Na bezinkách je skvělé to, že rostou všude, zadarmo, jsou jich hromady a když se pustíte do trhání, máte hnedle plnou tašku. Taky jsou vážně zdravé (s tím vás moc otravovat nebudu, stačí si projet internet a informací najdete spoustu - i já bych je pouze zdvojovala, ostatně kouknout se můžete třeba TADY). Letos jsem se kromě bezinkového likéru rozhodla dělat i bezinkovou marmeládu (recept najdete TADY). Nějaká se nám totiž na jaře vyloupla ve spíži. Odkud, to vážně netuším, protože u nás doma se nikdy nedělala. Možných zdrojů je povícero, tak uvidím, kdo se k ní přihlásí. Já ji každopádně otevřela a použila na palačinky a hodně mi zachutnala.


Bezinky sbírejte jenom tak akorát zralé a pokud možno někde, kde nejezdí moc aut a kde je tak nějak vůbec menší míra možného znečištění a před použitím (ještě na stopkách) je důkladně properte studenou vodou. S prachem odejdou i nežádoucí hmyzáci. Nezapomeňte je také důkladně odstopkovat. Nebudu vám samozřejmě lhát, že to jde stoprocentně. Taky nemám neomezeně času a trpělivosti na to, abych obírala každou jednotlivou kuličku zvlášť. Počet stopek se ale snažte co nejvíc eliminovat, protože obsahují tříslovinu, která vám co se týká chuti rozhodně dobrou službu neudělá. Dobře vám to půjde buď přímo prsty, nebo vidličkou.
Káva přidaná do likéru prý podporuje léčivé účinky bezinek. Ať už je to pravda nebo ne, určitě do něj patří, protože mu dodá správnou zemitou chuť.
Na zpracování bezinek si pořiďte rukavice (nejlépe tenké latexové). Z kuchyně odstraňte VŠECHNO, co si nechcete zničit. Takže vytáhněte staré chňapky, staré utěrky, schovejte všechny látkové dekorace a na sebe si vezměte oblečení, kterého vám nebude líto, až ho nebudete moct vyprat (kdo má ve zpracovávacím bezinkovém dosahu bílé zdi, zakryjte si je). Tento bod doporučuji dodržet extra důsledně. Můžu vám garantovat, že v případě bezinek fungují Murphyho zákony obzvlášť neomylně.
Ti z vás, kteří milujete léto, se do bezinkáče možná radši nepouštějte. Vánoční koření v kombinaci s letošním srpnovým počasím by vám mohlo přinést špatnou náladu (protože do jara daleko). Já mám každopádně zimu ráda a čím je hnusněji, chladněji, větrněji a deštivěji, tím lepší náladu mívám. A proto si u bezinkového likéru vesele hvízdám a těším se na podzim. Nemáte-li někdo zrovna chuť se do výroby bezinkáče pouštět, stačí se během několika málo příštích měsíců zastavit v Jeskyni na ochutnávku (a případně kus dobrého žvance). Možná bych si ale být vámi trochu pospíšila, protože bezinkový likér se mezi vámi za uplynulý rok stal poměrně populárním. :-)
Letos jsem si výrobu likéru chtěla ulehčit a tak jsem povařené bezinky rozmixovala tyčovým mixérem v domnění, že se budou lépe pasírovat. Lépe to šlo, což o to. Do likéru se ale dostaly drobounké kousíčky slupek, které prošly i hustým sítem. Zase je tam ale podstatně více dužiny než vloni, takže se dá předpokládat, že bude likér zdravější. :-) Mně drobné kousky nevadí, jen předem upozorňuji, že kdo to rád jemnější, ať radši poctivě pasíruje přes utěrku. Můj likér je každopádně letos o něco rustikálnější, ovšem o to vynikajícnější.




Suroviny:

2,5 litru zralých bezinek (obraných kuliček)
1 kg cukru 
půl litru hodně silné zrnkové kávy / 2 vrchovaté lžíce instantní kávy
2 čajové lžičky kyseliny citronové
hřebíček, badyán, skořice podle chuti (záleží na vás, já vzhledem k těm propasírovaným šlupičkám tentokrát použila všechno mleté)
litr vodky nebo rumu, případně kombinaci 




Postup:

Bezinky opereme, otrháme ze stopek a dáme do hrnce. Zalijeme vodou tak, aby byly ponořené. Přidáme kyselinu citronovou, koření a 10 minut povaříme. Přecedíme přes čisté plátno (např. starou utěrku) a důkladně vymačkáme, aby nepřišla nazmar ani kapka. Do šťávy přidáme cukr, kávu a znovu přivedeme k varu. Vaříme za občasného míchání na mírném ohni tak dlouho, dokud se cukr nerozpustí. Necháme zcela vychladnout (přiklopené, aby se do šťávy nedostala nečistota) a teprve potom vmícháme alkohol. Sléváme do sterilních lahví a uchováváme v chladu a temnu.








BEZINKOVÁ MARMELÁDA

Na krátké povídání o bezinkách a recept na bezinkový likér se můžete podívat TADY.




Suroviny:

2 kg zralých bezinek (obraných kuliček)
1 kg cukru
pektin (Gelfix)
lžička kyseliny citronové
2 lžičky mleté skořice

Postup:

Bezinky opereme, otrháme ze stopek a dáme do hrnce. Bez přidání vody je zahříváme tak dlouho, dokud je nepřivedeme k varu a vaříme cca 5 minut. Poté je slijeme přes cedník a zbylou hmotu přepasírujeme. Protlak opět přivedeme k varu, přisypeme cukr, skořici a pektin a vaříme tak dlouho, dokud marmeláda nezačne želírovat. Pak přidáme půl sáčku kyseliny sorbové, krátce provaříme a vmícháme kyselinu citronovou. Ještě horkou marmeládou plníme vyvařené sklenice, zašroubujeme je a postavíme na víčko. Necháme stát do úplného vychladnutí.








ZAVAŘENÉ ŠVESTKY

- ve vlastní šťávě, což je způsob, který se mi líbil nejvíc.


Takhle zavařené švestky vypadají náramně, i když mě trochu znervózňuje, že jsou některé z nich ve sklenici na suchu. Ovšem jestli se zkazí nebo ne, to si dopředu nijak ověřit nemůžu, takže budu jen doufat a v zimě se uvidí. :-) Zavařovala jsem v myčce, protože mi to momentálně přišlo jako nejjednodušší řešení (a také nemám žádný vhodný hrnec, do kterého by se mi sklenice vlezly). Sklenice jsem prostě naskládala do myčky víčkem nahoru a nechala je projet celým programem (ten nejteplejší a nejdelší, v případě mojí myčky je to 70 stupňů a přibližně dvě a čtvrt hodiny).







Suroviny:

švestky
třtinový cukr
rum









Postup:

Švestky rozpůlíme, vypeckujeme a půlky skládáme do sklenic slupkou nahoru. Během zavařování ztratí ovoce na objemu, takže se nemusíme bát sklenici řádně napěchovat. Dáváme při tom ale pozor, abychom švestky nerozmačkali. Navrch švestek nasypeme vrchovatou lžičku třtinového cukru a přilijeme zhruba tak lžíci vanilkového extraktu a lžíci rumu (množství všeho přizpůsobujeme velikosti sklenic a našim individuálním chutím). Zavaříme podle zvyku, sklenice otočíme na hlavičku a necháme vychladnout.





ŠVESTKOVÁ POVIDLA

Tuhle jsme byli na návštěvě u známých a když jsem se zmínila, že jsme právě nakoupili spoustu švestek na povidla, skoro jsem se až lekla reakce, která následovala. Dozvěděla jsem se, že povidla jsou těžká, špatně se dělají, je s nimi spousta práce a vůbec, kdo že by se s tím dělal, když marmeláda je jednodušší. Přiznávám, trochu mě to zastrašilo. Do té doby jsem totiž o povidlech věděla jen to, že jsou ze švestek. Celou cestu zpátky domů jsem přemýšlela, co budu dělat, když povidla možná ani nebudou, a neodvážila se ani pípnout, protože přiznávat, že jsme asi koupili 15 kg švestek docela zbytečně se mi tedy vůbec nechtělo.


Doma jsem to nadělení složila na stůl a trochu jsem se uklidnila. To když jsem si vzpomněla, jak poslední rok v kuchyni přicházím na to, že většina věcí není až taková věda, jak jsem si vždycky myslela. A hergot, když umím uvařit knedlík, co bych nezvládla povidla? No a taky že jsem je zvládla. A víte co? Nic na nich není. Že je to otravná práce? Možná trochu, ale mě upřímně víc obtěžuje třeba vyndavání nádobí z myčky. Že to prská z hrnce ven? No jo, prská. Ale za pět minut uklízení tahle dobrota určitě stojí a navíc - když nenapálíte plotýnku na maximum, zas až taková hrůza to není (ovšem přiznávám, jsem teď zocelená zpracováváním bezinek, v tomhle ohledu je co se úklidu týká máloco překoná). A že se povidla připalují? Stát se to může, ale když člověk není úplné tele, zvládne i to. Stačí se držet dvou pravidel. Za prvé - v hrnci vařte jen tolik švestek, aby se vám s nimi dobře pracovalo. To znamená, že se vám musí dobře míchat. Natlakujete-li pětilitrový hrnec po okraj a obsah budete přehrabovat plastovou naběračkou, nepůjde vám to zcela určitě. Moc švestek v hrnci = moc problémů. Naplňte si hrnec tak do poloviny. Za druhé - první kritická chvíle nastává ta zhruba po půl hodině sváření švestek na mírném ohni. Jakmile při občasném zamíchání zjistíte, že se švestky na dně hrnce začínají lehce přichytávat, už neodcházejte z kuchyně. Leda jste přesvědčeni o tom, že máte zvlášť silnou paměť a nenecháte se odlákat jinou činností tak, že byste zapomněli, že nějakou kuchyň vůbec máte (mně se to osobně stává dost často). Prostě si naplánujte den tak, abyste mohli všechnu kuchyňskou práci od mytí nádobí po vaření večeře udělat najednou. Bublání povidel vás udrží ve střehu a nestane se vám, že byste je zapomínali promíchávat. Čím déle se povidla vaří a tekutina z nich mizí, tím je větší pravděpodobnost, že by se mohla připálit, takže nespoléhejte na to, že když zpočátku stačí míchat jednou za deset minut, bude to tak pořád. Osobně se přikláním spíš k tomu vařit povidla zlehýnka, na nejnižším plameni, aby jen tak líně probublávala. Trvá to sice podstatně déle, ale je kolem toho mnohem větší pohoda (a škody se minimalizují, kdybyste na míchání snad doopravdy zapomněli). Tuším, že moje povidla se vařila něco mezi dvěma až třemi hodinami.
Když jsem si o povidlech zjišťovala, co jsem mohla, dočetla jsem se, že pravá povidla se vaří pouze z velmi zralého a sladkého ovoce. To, že tak akorát zralé ovoce je hůř k sehnání je zřejmě důvod, proč se do povidel podle většiny dnešních receptů přidává cukr. I já ho přidala. Protože se nějak stalo, že jsem vařila povidla i pro mámu (do letoška jsem jí je leda tak brala), chtěla jsem se držet toho, jak je dělá ona, takže uvedený recept je její (až na ten rum, ten jsem si nemohla odpustit).




Suroviny:

6 kg švestek (i když přidáváme cukr, přece jen by měly být co nejzralejší, jinak se nám při konzumaci bude křivit tlamička)
1200 g cukru
100 ml rumu








Postup:


Švestky omyjeme, rozpůlíme a vypeckujeme. Celé půlky vložíme do hrnce, prosypeme cukrem a necháme je do druhého dne odležet, aby pustily šťávu (nemáme-li zrovna plný byt octomilek, můžeme je nechat venku - v opačném případě je schováme do lednice, jinak bude octomilek ráno dvakrát tolik). Obsah hrnce přivedeme k varu a stáhneme na nízký plamen, aby ovoce jen zlehka probublávalo. Mícháme podle potřeby a hlídáme ho, aby se nepřipálilo. Vaříme tak dlouho, dokud se švestky nerozvaří, nezhoustnou a jejich objem se nezmenší zhruba tak o polovinu. Poté přidáme kyselinu sorbovou a důkladně ji rozmícháme. Ještě povaříme a ke konci vaření přilijeme rum (v téhle chvíli můžeme povidla také rozmixovat tyčovým mixérem na jemno - já jsem ovšem přesvědčená o tom, že větší kousky ovoce do nich prostě patří, a tak jsem to nedělala). Promícháme, vypneme sporák a horká povidla plníme do vyvařených sklenic, které postavíme na hlavičku a necháme je úplně vychladnout.















úterý 19. srpna 2014

KUŘE TIKKA MASALA

Kuře tikka masala vlastně odstartovalo moji zálibu v koření. Moje sbírka je už teď poměrně rozsáhlá, já totiž když už něco dělám, dělám to pořádně. Jsem megaloman a puntičkář (pro mě nebezpečná kombinace). Kdysi jsem nějak omylem zakoupila čerstvý koriandr a proto jsem pátrala po nějakém jídle, do kterého bych ho mohla využít. Tak jsem narazila právě na kuře tikka masala a speciálně kvůli němu jsem si objednávala chybějící koření. Barevné hromádky v eshopu mě ale zaujaly natolik, že jsem neodolala a dokoupila všechno, co jsem ještě neměla. Má to svoje výhody i nevýhody. Moje kuchyně ještě pořád není dost velká na to, aby se mi do ní uspokojivě vešly všechny kořenící poličky (a asi nikdy ani nebude). Na druhou stranu se ale můžu pustit do vaření prakticky čehokoliv, co mě napadne.
Nevím, jestli můj recept (který je jako vždycky složeninou ze všech možných receptů, na které jsem kdy narazila) je zrovna ten pravý. Bohužel nějak nemám možnost, jak si to ověřit. Jeho výsledek mi ale dost chutná a postup je pro mě srozumitelný. Moje první kuře tikka masala bylo poměrně brutální, protože jsem neodhadla množství chilli a jídlo bylo tak pálivé, že se u něho potil i můj Muž. Pro mě coby člověka, kterého pálí i paprikové chipsy, absolutně nepoživatelné. Poučila jsem se. Nebezpečný mlýnek s pekelně pálivým Bird's Eye chilli jsem darovala kamarádce a jídlo teď kořením pěkně po špetičkách.
Jestli chcete zažít taky trochu exotiky v tlamičce, doporučuji vyzkoušet, ať už to je nebo není ten pravý recept. A jestli vás to po ochutnání inspiruje k hledání přesné receptury, prosila bych, abyste se podělili.


Suroviny:

500 g kuřecího masa

Marináda:
lžíce slunečnicového oleje
šťáva z poloviny citronu
100 g bílého tučného jogurtu
špetka mletého chilli koření, 1 lžička sladké mleté papriky, 2 lžičky mleté pískavice (řecké seno), 2 lžičky mletého koriandru
6 kešu ořechů

Omáčka:
2 lžíce oleje
1 střední cibule
2 stroužky česneku
1 velké masité rajče (nebo plechovka krájených)
lžíce rajského protlaku
150 ml kokosového mléka
sůl, po půl lžičce mletého kardamomu, římského kmínu, kurkumy a skořice, lžičku garam nebo tandoori masala, 1 bobkový list (já používám půl lžičky mletého), čerstvé chilli papričky podle chuti, kus čerstvého strouhaného zázvoru, hrstka čerstvého koriandru

Rýže:
2 lžíce oleje
1 malá cibule
5 ks celého hřebíčku
rýže basmati
sůl


Postup: 

Kešu ořechy rozetřeme na pastu a promícháme společně s ostatními surovinami na marinádu. Přidáme maso a necháme ho v lednici odpočívat nejlépe přes noc. Nesolíme! Sůl by z masa zbytečně vytáhla vodu.

Cibuli nakrájíme nadrobno a necháme ji na oleji zesklovatět. Přisypeme mleté koření, česnek, nastrouhaný zázvor a pokrájené chilli papričky a krátce orestujeme. Přidáme oloupané a pokrájené rajče (nebo plechovku krájených) a rajský protlak. Opět krátce orestujeme a přidáme i maso (včetně marinády). Osolíme, vsypeme pokrájený koriandr, přiklopíme a na mírném plameni dusíme za občasného promíchání tak dlouho, dokud nebude maso měkké. Přilijeme kokosové mléko, které už jen prohřejeme.

Na oleji opékáme za stálého míchání asi 3 - 5 minut rýži, až se každé zrnko obalí tukem. Zalijeme vodou (na 1 díl rýže 2 díly vody), vhodíme cibuli, do které po obvodu zapícháme hřebíček, osolíme a přiklopené vaříme 12 - 15 minut. Rýži už nemícháme ani nesundáváme pokličku. Po 12 minutách ochutnáme nebo se podíváme, zda se voda vstřebala. Odklopíme, vyhodíme cibuli, kastrol zakryjeme utěrkou a necháme ještě 5 - 10 minut dojít.









pondělí 18. srpna 2014

KYNUTÝ ŠVESTKOVÝ KOLÁČ S DROBENKOU

z babiččiny kuchařky.


Nakoupili jsme švestky. A nakoupili jsem jich vážně docela dost. Původně na povidla. Ale až doma jsem zjistila, že nejsou zas až tak úplně zralé, takže už honem vymýšlím, co s nimi kromě povidel jiného. Ještě jim dám pár dní šanci, jestli dojdou (blumy, co jsme koupili společně se švestkami docházejí tak statečně, že je nestíháme jíst!) a pak s nimi udělám krátký proces (jaký, na to ještě musím přijít). Zatím jich šlo pár do bříšek (ovšem s těmi blumami je to vražedná kombinace, takže jich vážně bylo jen pár) a zhruba tak kilo jsem vypeckovala na koláč. Kynutý koláč jsem pekla vůbec poprvé a musím si ho tentokrát nekriticky pochválit. A mám radost, protože ač nejsem na sladké pečené záležitosti, tenhle jím ostošest. Mohlo by to znamenat, že se do pečeného konečně zamiluji a budu ho tak moct péct častěji (zatím mě výroba baví spíš). Koláč je podle receptu ze staré kuchařky po babičce, která se zase jednou dočkala své příležitosti. Jen místo borůvek jsem ho naplnila švestkami, což je ostatně na konci receptu také doporučováno. Hodně nakynul a já teprve při sepisování receptu zjistila, že jsem těsto na dva plechy vtěsnala do jednoho. To, že je koláč vyšší, mu ovšem na atraktivitě nijak neubírá, možná spíš naopak, takže můžu s klidným svědomím doporučit obě varianty. :-) Také jsem nějakým záhadným omylem použila místo polohrubé mouky hladkou (což jsem také zjistila až pozdě). Jo, a také mi chybělo mléko, takže jsem 200 ml smetany nastavovala vodou. No a aby toho nebylo málo, rovněž omylem jsem si připravila drobenku místo z obvyklých padesáti gramů mouky, cukru a másla z dvousetgramové dávky od každého. Jak se to stalo? Fakt nemám tušení! Drobenka je teď ale na koláči pomalu to nejlepší, pěkně jsem s ní vysypala všechny mezery mezi švestkami a ještě nasypala hojně navrch, takže mi to zase prošlo a všechno se povedlo. Už se ale zkrátka těším, až skončí léto a náš život se zase vrátí do starých kolejí. Jsem čím dál tím roztržitější a nesoustředěnější. :-)


Suroviny:

1 kg švestek


Těsto:

500 g polohrubé nebo hrubé mouky
70 g cukru krupice
trochu soli
250 ml mléka
100 g másla
20 g droždí
2 žloutky
trochu citronové kůry

Drobenka:
200 g hrubé mouky
200 g moučkového cukru
200 g másla
- máslo s cukrem a moukou zpracováváme jemně prsty tak dlouho, dokud se hmota nezačne drobit na kousky



Postup:

Droždí utřeme se lžičkou cukru, přidáme dvě lžičky mouky a zhruba pětinu mléka. Důkladně rozmícháme a necháme stát na teplém místě. Do zbylého mléka přidáme máslo a zahříváme ho tak dlouho, dokud se úplně nerozpustí. Horké mléko necháme zchladnout tak, aby bylo vlažné a nezabilo nám příliš vysokou teplotou kvasinky v těstě. Sypké suroviny odvážíme do mísy, promícháme a uprostřed uděláme důlek, do kterého dáme oba žloutky, vyškrábneme narostlý kvásek a přilijeme vychladlé mléko s tukem. Těsto zaděláme v míse vařečkou, ke konci ho můžeme ještě prohníst rukou. Vytvoříme z něho hladký bochánek, který necháme zakrytý potravinovou fólií při pokojové teplotě kynout přibližně hodinu, dokud minimálně nezdvojnásobí svůj objem. Máme-li dost času, můžeme těsto po této době opět rukou propracovat a znovu nechat vykynout (a postup klidně zopakovat ještě napotřetí), bude nadýchanější. Vykynuté těsto rukou zplácneme a vytáhneme ho do stran tak, aby nám vznikl větší ovál. Ten položíme na plech (vymazaný a vysypaný moukou nebo vyložený pečícím papírem) a válečkem s rukojetí ho rozválíme na celý plech. Po stranách vytvoříme vyšší okraje, aby šťáva ze švestek nevytekla na plech. Těsto nahusto poklademe rozpůlenými a vypeckovanými švestkami (slupkou směrem dolů, šťáva tak zůstane v ovoci a nepromáčí těsto) a ovoce zasypeme drobenkou. Pečeme v předehřáté troubě na 170 stupňů půl až třičtvrtě hodiny*, dokud těsto na okrajích nezezlátne. Koláč necháme trochu vychladnout a krájíme - ještě teplý chutná nejlíp.
* Záleží na výšce těsta, jak už jsem se zmiňovala, z dvojité dávky jsem pekla na jeden plech, tenčí těsto bude propečené o něco dříve.





















čtvrtek 7. srpna 2014

PLNĚNÉ PAPRIKY S RÝŽÍ


Plněné papriky jsem jako dítě vůbec neměla ráda. Tedy abych byla přesnější, vadila mi na nich v podstatě jen ta paprika, maso i šmak omáčky po paprikách byl v pořádku (možná to bylo i tím, že jsem odjakživa měla ráda rajskou, a tak jsem všechno to ostatní vzala na milost). Mám ale hodnou mámu, která mi tu papriku buď svlékla, nebo speciálně pro mě udělala maso bez ní. :-) Tomu možná vděčím za to, že jsem si tohle jídlo do dospělosti úplně nezošklivila a když přišel ten správný čas, mohla jsem ho naopak začít milovat. Protože taková plněná paprika s dobrou rýží a dobrou rajskou omáčkou, to je luxusní nedělní hostina (s naším nepravidelným rytmem sice na neděle moc nedáme, ale tak, abyste měli představu).
Mým chuťovým buňkám nejlépe vyhovuje varianta, kdy se maso plní do bílých paprik a dusí se v nich přímo v omáčce (potom do ní právě přejde ten pravý šmak, o kterém už jsem psala). I ostatní varianty jsou ale dobré. I já jsem zkoušela papriky péct samostatně v troubě, jak bílé naležato, tak buclaté červené a žluté nastojato přiklopené odříznutým vrškem. A omáčkou jsem je jen přelila. Všechny mi chutnaly. Dušení v omáčce má ale minimálně jednu výhodu - je pohodlnější a úspornější na špinavé nádobí. 
Ať už ale plněné papriky děláte jakkoliv, jídlo je to výborné, tak se do nich zase pusťte - papriková sezóna bude za chvíli v plném proudu.




Suroviny:

Náplň:

lžíce sádla
500 g mletého masa (mix hovězího a vepřového)
10 bílých paprik
4 vrchovaté lžíce vařené rýže
2 menší cibule
3 stroužky česneku
1 vejce
strouhanka
pepř, sůl, majoránka, mletý kmín




Omáčka:

Celý příspěvek o rajské omáčce najdete ZDE, tak si sem prosím klikněte. Dělala jsem ji v podstatě stejně, jen jsem tentokrát vynechala slaninu a červené víno a naopak přidala do základu celer a petržel.









Postup: 

Nejprve si připravíme omáčku (stejně jako u potřebných surovin vás odkazuji SEM :-) ).


Cibuli nakrájíme nadrobno a osmažíme ji na rozpáleném sádle (stačí ho použít trochu, jen tak aby se cibule nepřipalovala - pokud chceme využít i vršky odříznuté z paprik, na chvilku je přihodíme k cibuli, aby změkly). Necháme ji trochu prochladnout a pak ji smícháme s masem, uvařenou rýží, česnekem a vejcem, okořeníme a osolíme. Podle potřeby dohustíme strouhankou. 



Odleželou směsí naplníme vydlabané papriky, které vložíme do omáčky a v ní je dusíme cca půl až tři čtvrtě hodiny (záleží na velikosti paprik). Podáváme s dušenou rýží.