BRAMBOROVÝ SALÁT

Já si ho tady tak odložím. Na příští rok, protože jinak to dopadne jako vždycky. Totiž popisek by byl, ale fotky každoročně nestihnu. A koneckonců - nikde není psáno, že bramborový salát musí být jen o Vánocích, že jo?

MÁSLOVÝ KRÉM NASTAVOVANÝ MOUKOU

na dorty nebo do cukroví - zkrátka univerzální.

Suroviny:

250 ml vody*
100 ml rumu (nebo pár kapek vanilkového extraktu)
200 g másla
50 g hrubé mouky
150 - 200 g moučkového cukru

* Do vánočního cukroví je z důvodu kazivosti krému (cukroví přece jen nějakou dobu leží v teple na mísách) lepší používat vodu, pokud ovšem krémem chcete promazávat korpus na dortu nebo ho používat do čehokoli s rychlou spotřebou, můžete použít místo vody mléko, krém bude ještě o fous lahodnější a krémovější. 

Postup:

Z vody, rumu a mouky uvaříme na velmi nízkém plameni za stálého míchání hustou kaši (prohříváme ji nejméně 20 minut). Tu necháme za občasného promíchání úplně vychladnout. Změklé máslo vyšleháme s cukrem do pěny a poté do něho po kouskách zašleháme moučnou kaši. Vzniklý krém dochucujeme dále podle potřeby kořením, kakaem nebo třeba mletými ořechy.

Aby se krém nesrážel, máslo by mělo mít stejnou teplotu jako kaše a ostatní přísady. Nejjednodušší je připravit si všechny suroviny den dopředu a nechat je přes noc odstát při pokojové teplotě. Moučnou kaši je ale potřeba zakrýt fólií, aby neokorávala.

KANDOVANÁ POMERANČOVÁ KŮRA A ZÁZVOR

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Tak dlouho se chodí s angínou do práce, až má člověk hromadu času věnovat se zase po dlouhé době blogu, protože jen tak nevyleze z postele. S čajem a hromadou kapesníků (protože angína se přesunula do nosu a na průdušky) sdílím krásně jednoduchý a rychlý recept na kandovanou pomerančovou kůru a třeba i na zázvor, který jsem si při té příležitosti naložila také. A musím říct, že ten se teď vážně hodí. Odpočívá totiž v pekelně silném sirupu, který jeho svařením vznikl a takový zázvorový sirup, to je na angínu pes, to se rozumí. :-)

Suroviny:

pomerančová kůra
na 100 ml vody 100 g cukru
lžíce medu
půl lžičky kyseliny citronové

Postup:

Na kandování (ostatně stejně jako na strouhání do moučníků a podobně) je lepší použít kůru z chemicky neošetřených pomerančů. Pokud se nám je sehnat nepodaří, je dobré pomeranče alespoň na dvě hodiny namočit do silného roztoku octové vody, která většinu chemie od kůry odloučí. Pomerančovou kůru poté nakrájíme na proužky - velikost záleží na tom, jak velké kousky potřebujeme. Pokud je kůra silnější, zbavíme ji ještě předtím části bílé spodní kůry. V menším hrnci se silnějším dnem si připravíme rozvar z vody, cukru, medu a kyseliny citronové. Když se cukr rozpustí, přidáme tolik pokrájené kůry, aby byla v tekutině úplně ponořená a na velmi mírném ohni ji sváříme půl hodiny až hodinu (podle velikosti proužků) tak dlouho, dokud se většina vody neodpaří (kůra by na konci vaření měla být průhledná a sklovatá). Kůru poté i se vzniklým sirupem uložíme do čisté skleničky, se kterou několikrát poklepeme na stůl, abychom vyhnali ven co největší množství vzduchových bublin. Pokud chceme kůru používat, vyjmeme ji ze sirupu a na mřížce necháme okapat a oschnout.

SVÁTKY 2014 V JESKYNI

Asi jste si všimli, že je teď na Popelčinu nezvyklý klid. Je to tak. Před Vánoci jsem si toho naložila hodně a ač jsem si tak už přibližně tři týdny nazpět pořád říkala, že už si konečně najdu den jen pro sebe ("to nevadí, že to nevyšlo dneska, zítra bude taky den"), přišel ten den teprve dneska, 5. ledna. A tak jsem včera důkladně uklidila, vyprala, uvařila a šla oproti všem svým zvyklostem brzo spát, abych dneska spala do odpoledne a nemusela dělat vůbec nic. Původně jsem si chtěla lehnout k televizi, přikrýt se dekou, uvařit si čaj a jen tak existovat s kočkou na břiše. Lehla jsem si a i dekou jsem se přikryla. Jenže kočka nepřišla, televize byla moc nahlas a čaj jsem si zapomněla uvařit. A taky jsem si vzpomněla, že poslední příspěvek na Popelčinu je z 21. prosince a že tu přece jen mám v zásobě ještě pár konceptů, kterým se pořád nějak nechce ven. A tak jsem si vzala svetr (ještě pořád nám přijde zbytečné topit) k čaji udělala ještě kafe a do kafe nalila rum a už zase sedím u počítače a koukám, co bych pustila ven.

Ještě pořád si tak trošku nemůžu zvyknout, že už je rok 2015. Tak rychle to uteklo. Rok 2013 byl ubíjející. Nechala jsem se natlačit do mnoha věcí, které mi nepřinášely radost a neměla jsem sílu je utnout, protože jsem pořád věřila, že se změní k lepšímu. Nezměnily a pro mě to bylo poučením, že opravdu není čas na cokoliv čekat a že co člověku nevyhovuje, to má koukat změnit k obrazu svému a nebo od toho odejít, dokud se mu to úplně a naprosto neznechutí. 

Rok 2014 byl tak rychlý! Byl to rok přemýšlení, zvažování, meditací, tápání, malých krizí, objevování nového a opouštění starého, transformace, nenávisti, lásky, odpočívání, klidu a hledání nových cest. Zkrátka bouřlivý a neklidný. Vyšlo z něho ale hodně dobrého a pro mě byl časem nového hledání sebe sama (to si tak vždycky říkám, že mám ve všem jasno, a ono stejně jednou za čas přijde období, kdy se věci převrátí úplně naruby). 

Do roku 2015 vcházím klidná, odpočinutá a odhodlaná zařídit si svůj další život tak, aby mi přinášel co nejvíc uspokojení po pracovní i osobní stránce. Mám pár plánů, jak na to. Čas ukáže, jestli je proměním, nebo ne. Hvězdy mi prý přejí, tak uvidíme. :-) Chci vařit a uklízet a pracovat a fotit a mluvit s lidmi, poslouchat je a učit se, chci pečovat a odpočívat a koukat se a chci také zútulnit Jeskyni (která je po stěhování ještě pořád v dost žalostném stavu).

Mám tajný plán, na dvoře postavím raketoplán, dřevo, hřebíky a odvahu mám!

V rámci Popelčina poběží všechno při starém, recepty budou přibývat podle toho, co zrovna uvařím a zvládnu nafotit. V kuchyni pořád hromadím další a další koření a další a další suroviny a hrozně mě to baví. Teď už jen uvést je všechny do praxe, čili naučit se z nich vařit. :-) Je to zvláštní úkol, protože pořád ještě u mě platí to, že nejradši mám klasickou českou kuchyni (a do ní se mi třeba bulgur prostě nějak nehodí :-) ). Baví mě pročítat veganská fóra, líbí se mi paleo a RAW strava, koukám tu a koukám sem a dělám si pomalu obrázek o tom, jak to s jídlem a jeho koloběhem vlastně je. No, je to úžasný a děsivý svět zároveň, to tedy ano.

Mám v plánu naučit se péct bezlepkově. Zatím mám za sebou jeden víceméně úspěšný předvánoční pokus o cukroví, u kterého jsem sice málem vyletěla z kůže, ale který ve výsledku udělal docela hezkou radost, takže jsem vlastně i v rámci možností spokojená. Zato vánočkou jsem mohla otloukat dlaždičky. Obcházím obchody a skupuji bezlepkovou mouku a přísady všeho druhu (potřebuji nafukovací kuchyň!), sosám informace a procházím složení všeho možného. Zatím jsem došla k jedinému zjištění - bezlepkové pečení není žádná prča a lepek je snad úplně ve všem!

Budu pěstovat. Konečně mám balkon a tak si na něj pořídím nějakou malou vertikální kočkuvzdornou zahrádku a do ní pár bylinek a rajčat a paprik a okurek a hrášku a ... Jisté je jedno. Bude toho muset být o fous víc, protože až mi polovina z toho zajde, nechci být smutná moc. A koupím si pěknou barevnou konev, aby se mi lepší zalévalo (protože to mě nebaví).

Budu vařit sirupy a šťávy a zavařovat spoustu dobrých věcí. Zesirupím a svařím co se dá. :-)

Budu péct chleba. Kvásek Lojzík se snaží, roste a sílí a už je myslím dostatečně připravený dát chlebu správnou sílu. Článek o Lojzíkovi bude brzo následovat.

Klíčím. Zatím úspěšně. Momentálně mungo a čočku. Určitě vám to také jednou vyfotím

Svátky v Jeskyni probíhaly přesně tak, jak jsem si myslela, že probíhat budou. Jako poslední tři roky byly i tentokrát plné cestování, balení a shonu. Na druhou stranu ale také plné lásky a naplnění, to se mně líbilo. Já sama jsem si našla čas několikrát si projít vánoční trhy, udělat někomu radost, s někým posedět. Měla jsem čas udělat Jeskyni hezkou a útulnou, upéct dobré cukroví a uvařit dobrou štědrovečerní večeři (byl kapr i řízek i klobása a samozřejmě i bramborový salát). I to vánoční klišé o hořícím stromku jsem si užila, když při servírování kapra probíhali domem hasiči (a to jsem si doopravdy myslela, že hoří jen ve filmech). Jen kočka nechtěla vánočku, zato kapra když jsem rozmrazila, náramně se mi lísala k noze a vřeštěla jak protržená. :-) Silvestr byl klidný a rodinný. Trochu se pilo, trochu se jedlo a všichni byli spokojení.

Krásné dárky jsem dostala! Většina z nich byla kuchyňská a měla jsem z nich opravdovou radost. Vyfotila jsem vám je a doufám, že jsem na žádný nezapomněla (aha, a už teď vím že jo, že jsem tam nepřihodila mlýnek na maso, tak si ho tam prosím přimyslete :-) ). Dlouho ležely pohromadě na stole v kuchyni a čekaly, až je vyfotím, až jsem ztratila trpělivost a všechny je zaklidila, abych je pak zase složitě sháněla dohromady. :-) Všem Ježíškům moc děkuji! Sama jsem si koupila pár pěkných dřevěných věciček od fajn dřevěného pána na trzích na náměstí Míru a také další nová vykrajovátka na perníčky od vykrajovátkového pána na Andělu (byla to fuška najít ještě nějaká, která už nemám).

Také jsem se snažila ty svátky v Jeskyni trochu fotit, ale přivádělo mně to do takovému stresu (nad kvalitou fotek a prezentace), že jsem toho brzy nechala a nebo jsem cvakala jen tak v rychlosti. Nechtěla jsem, aby snaha o dokonalost přebila všechny krásné zážitky. Kvalitu tedy omluvte a kdybyste se i přes to chtěli podívat, jak to bylo, všechny použitelné fotky najdete níž. :-)

Všem Popelčatům do dalšího roku hodně klidu, míru, lásky a odvahy!

MANDLOVÉ SLZIČKY

NEPEČENÉ CUKROVÍ ZE SUŠENÉHO OVOCE A OŘECHŮ

tedy původně nepečený salám, ale nazývat vánoční cukroví salámem, to se mi nějak příčí. Pořád dokola se mi v představách vrací kolečka klobásy obalená v cukru (a to je nehezká představa). :-) 

VÁNOČKA

Letos jsem na ní hrdá. První předloňské pečení dopadlo monstrózně a to především proto, že jsem slepě uposlechla receptu a rozdrobila do těsta celou kostku droždí. Vánočka by byla hezoučká, kdyby nepřetekla přes dva okraje plechu až na mřížku v troubě a nepřipekla se k jejím stěnám. :-) Vloni jsem ji zas pekla na poslední chvíli a nestihli jsme jí ani sníst, natož abych ji já vyfotila. Tak letos, konečně, z jedné dávky dvě menší krásky (půlila jsem je, na jeden plech byla původní jedna moc dlouhá). A nebýt toho, že jsem spodní část ze čtyř pruhů motala snad půl hodiny a přibližně stejně času jsem věnovala přepočítávání 3/16 litru mléka na mililitry (bez výsledku), mělo by pečení víc než hladký průběh. Recept je opět z babiččiny kuchařky a je báječný. Těsto se krásně zadělávalo, krásně nelepivě se s ním pracovalo a kynulo víc než uspokojivě.

Suroviny:


500 g polohrubé mouky
80 g moučkového cukru
5 g soli
trochu citronové kůry (lžička sušené mleté)
lžička pečícího prášku (tedy prášku do pečení)
30 g kvasnic (tedy droždí)
100 g másla
2 žloutky
přibližně 200 ml mléka (v receptu uvedeno jako 3/16 litru, s pomocí přepočteno na 0,188 ml :-) )
50 g rozinek
30 g mandlí (zadělávala jsem mandle i do těsta, takže jsem použila zhruba dvojitou dávku)
1 vejce na potření
30 g citronátu (ten nemám a pokud stejně jako já netušíte, co to ten citronát je, můžete pro objasnění kouknout třeba SEM)

Postup:

Rozdrobené droždí zasypeme lžičkou cukru a třeme tak dlouho, dokud se nerozpustí. Přidáme lžíci mouky, trochu mléka, umícháme v řídké těstíčko a na teplém místě necháme vzejít kvásek. Zbylé mléko zahřejeme a rozpustíme v něm máslo, odložíme stranou a necháme zchladnout na pokojovou teplotu. Všechny suché suroviny důkladně promícháme v míse, uprostřed uděláme důlek a do důlku dáme kvásek, oba žloutky a vlahé máslo. Vařečkou zaděláme těsto, které poté přendáme na vál a propracujeme ho rukama (jde to snadno, je krásně vláčné a nelepí). Zakryjeme ho mísou nebo potravinovou fólií a necháme ho při pokojové teplotě kynout tak dlouho, dokud jednou neznásobí svůj objem. Poté ho novým propracováním srazíme a necháme opět vykynout. Postup opakujeme ještě jednou. Těsto rozdělíme na devět stejně velkých kousků, ze kterých vyválíme stejně dlouhé prameny. První patro splétáme ze čtyř pramenů, druhé ze tří a poslední patro vytvoříme stočením dvou pramenů. Jednotlivá patra přikryjeme a necháme je opět vykynout na dvojnásobnou velikost. Tím, že vykynou zvlášť, si pomůžeme k tomu, aby se nám při pečení vánočka nesesunula. Po vykynutí přesuneme spodní patro na plech vyložený pečícím papírem a po celé délce do něj hřbetem ruky vytlačíme hlubokou rýhu. Do té umístíme druhé patro, které vytlačíme stejným způsobem a připravíme tak důlek pro třetí patro (jednotlivá patra mezi sebou ještě můžeme pro jistotu potřít rozšlehaným vejcem). Okraje druhého a třetího patra po stranách přehneme a založíme dospod vánočky. Celou vánočku necháme (opět přikrytou) ještě nějakou dobu kynout. Pak ji potřeme rozšlehaným vejcem, posypeme mandlemi a pečeme v předem rozehřáté troubě přibližně 10 minut na prudší teplotu (cca 200 stupňů), pak teplotu snížíme a dalších 30 - 40 minut dopékáme. Pokud vánočka na povrchu zlátne příliš rychle, přikryjeme ji alobalem.