Müsli. Vzpomínám na dobu, kdy jsem si ho občas kupovala. Bylo to na střední škole (chtěla jsem napsat "nedávno", ale jak tak počítám, už to bude taky pěkná řádka let :-)) a pro müsli jsem si chodila přímo z intru do nedalekého Kauflandu, který byl v té době odpadem mezi všemi dostupnými hypermarkety. V hlubokých nepřehledných uličkách, kde bylo zboží narovnané tak vysoko, že nebylo vidět navrch, se člověk ztratil raz dva (je fakt, že já se ztrácím všude a neustále dodneška, takže možná nejsem zas až tak objektivní). Taky na toho člověka občas někde vytekla zkažená okurka nebo se vysypal pytlík čehosi plný molů. Ano, s oblibou vzpomínám na intráckou kuchyni, která z kauflaňďáckých akcí pravidelně čerpala suroviny pro vaření. Jak člověk viděl nápis "Akce", hned věděl, co bude mít celý následující týden na talíři. Otlučená jablka, gumový chleba a brouci velikosti nehtu na malíčku zapečení v "celozrnných" rohlících - to byla tvrdá škola. Obzvlášť v kombinaci se zatoulanými kousky drátěnek v knedlících a soudružkami v bílých pláštích (ostrůvky komunismu uprostřed civilizace i po tolika letech), co hlídkovaly u východu z jídelny, jestli náhodou nejsme anorektičky. No nekecám, nesmějte se, já opravdu byla označena za anorektičku (při pokusu o revoltu v podobě individuálního stravování při dietě, která provázela jednu z mých chorob). Brrrrr.
Ale zpátky k müsli. Kupovala jsem si tehdy takovou tu klasiku od Emco (to jsem si ještě myslela, že co je známé a nejdražší, to je nejlepší), jahodové a mandlové cosi. To cosi bylo zabalené v obrovské papírové krabici, v obrovském plastovém sáčku a bylo toho tak málo, že jste si to mohli po jedné svačině sesypat do sklenice od přesnídávky. A bylo to odporně sladké, tvrdé, bylo to cítit po škrobu a tak trochu to padalo na jazyk. Když jsem se zasnažila, v mandlovém jsem našla až 3 celé mandle. V jahodovém byly takové podivné červené kousky. Asi ty jahody to měly být. Už tenkrát jsem si říkala, že to nějak smrdí, že jsem v životě neviděla jahodu, která by takhle divně uschla. Když jí člověk rozkousnul, měla takovou pěnovou konzistenci a byla kyselá. Akorát ta kyselost se člověku nedostala ani do krku, jak ty kousky byly malé. Jak je to s Emco dnes nevím a odmítám už investovat jakékoliv peníze proto, abych to zjistila. Jen jsem se tak zkusmo podívala na internetu na složení. No, posuďte sami:
http://www.emco.cz/cz/emco-mysli/7-mysli-jahody-a-mandle
Já tentokrát obětovala na výrobu domácích müsli dva večery. Troubu jsem žhavila naplno a ruku mám unavenou od krájení, ale stálo mi to za to. Kromě nesporného přínosu pro naše zdraví na to koukám i z finanční stránky. Za cca 700 Kč (ceny jsem brala odhadem bez ohledu na to, co jsem nakoupila v akci) máme doma sedm a půl kilo výborných domácích müsli a 52
skvělých domácích müsli tyčinek k tomu. Pokud bych počítala třeba právě s výše uvedenými Emco jahodovými, finanční úspora je celkem 300 Kč + 52
müsli tyčinek (které jsou na tom s cenou a kvalitou hodně podobně jako müsli). Při naprosto nesrovnatelné kvalitě.
Už dost počtů, já je nemám ráda, dávají mi zabrat (a můžu vždycky jen doufat, že jsou správně :-)).
Müsli je možné namíchat podle chuti. Někde jsem četla, že by v každé směsi měly být maximálně dvě suroviny (kromě vloček samozřejmě), aby výsledná směs nebyla příliš kalorická. Já zpravidla míchám dohromady všechno, co doma aktuálně najdu: 70% čokoládu, kakao, sušené banány, kokos, ananas, papáju, švestky, meruňky, brusinky, sezam, lněné, dýňové a slunečnicové semínko, vlašské a lískové ořechy, mandle, rozinky ... Zkrátka fantazii se meze nekladou. Proslazené ovoce ovšem také není žádné velké terno, a tak se ho snažím nahrazovat větším množstvím ostatního, třeba slunečnicovými semínky (protože jsou dobrá, mňam) a semínky lněnými (protože jsou jedním z nejlepších zdrojů vlákniny). Sypu také hojně brusinek. Pro pěknou barevnost a taky pro chuť, protože ovesné vločky vlastně vůbec nemám ráda, jen je beru na milost, protože mi prospívají (a rozinky nesnáším). :-) Tak. Pojďte vyrábět!
Suroviny:
ovesné (nebo jakékoliv jiné) vločky
50 g másla na 1 sáček vloček
sušené ovoce, ořechy a semena
čokoláda, kakao
med, mléko, pampeliškový (a jiný) sirup, slazené či neslazené salko
skořice, zázvor a další kořenící dochucovadla
Postup:
Na pánvi rozehřejeme máslo a přisypeme ovesné vločky. Za stálého míchání pražíme tak dlouho, dokud nejsou cítit po oříšcích, případně dokud lehce neztmavnou*. Upražené vločky necháme prochladnout. Sušené ovoce pokrájíme na menší kousky. Ořechy, mandle a ostatní tvrdší suroviny posekáme v robotu (já je sekám nadrobno, lépe potom obalí vločky, ale kdo to rád větší, raději pokrájí nožem na prkýnku). Stejně tak posekáme i čokoládu, pokud ji budeme do müsli přidávat. Čokoládu je třeba nasekat zvlášť a odložit někam stranou - vmíchává se až do zapečených a prochladnutých müsli, v troubě by se připálila. Všechno posekané, upražené vločky a ostatní suroviny smícháme ve míse a podle chuti přidáme med a mléko. Důkladně promícháme tak, aby se všechno pěkně propojilo a med se nasákl rovnoměrně do všech vloček. Vlhkou směs rozložíme na plech vyložený pečícím papírem a v předehřáté troubě pečeme přibližně na 170 stupňů tak dlouho, dokud okraje směsi a vrchní vrstva nezezlátnou. Poté müsli proházíme tak, aby se peklo rovnoměrně a vyšla z něho pára a opět pečeme do zezlátnutí. Tento postup podle chuti opakujeme (já prohazuji dvakrát, max. třikrát). Pozor! Směs se snadno připaluje! Nespoléháme na to, že bude hotová, až ztvrdne. Po vytažení z trouby je ještě nějakou dobu vlhká a tvrdne teprve až když začne vychládat. Po upečení je čas na vmíchání čokolády. Je možné přidat ji do ještě horkých (to když chceme, aby se úplně rozpustila a obarvila vločky dohněda), nebo do vychladlých müsli (to když máme ve směsi radši celé kousky čokolády). Pro větší čokoládový požitek je možné čokoládu doplnit kakaem. U něj stejně jako u čokolády platí, že čím tmavší, tím lepší. Müsli necháme úplně vychladnout, aby se nezapařilo a uchováváme v suchu v dobře těsnící nádobě.
*Pokud na to máte čas a náladu, i ořechům a semínkům prospěje, když je nejprve nasucho opražíte na pánvi.
Obyčejné (a přesto neobyčejné :-))
Čokoládové
