... pokořeny!
Proč tak vítězoslavně? Chystala jsem se na ně totiž už fakt dlouho. Počítáno na roky. Nekecám. V Jeskyni totiž ta sladká jídla moc nefrčí. Můj Muž si dá mnohem radši pořádnou flákotu masa, než třeba žemlovku. A já? Mně se tyhle sladkosti rychle přejí. Naprosto typicky to tak mám s palačinkami. Dlouho na ně mám chuť, odolávám, protože vím, že to bude řehole (nevím, jak vy, ale mě prostě nebaví je dělat), pak se do nich pustím, načichám se jich při výrobě, sním dvě, a je mi z nich týden špatně. :-) Jako ideální se mi tedy jeví, když mě na sladké knedlíky někdo pozve. Přesněji napsáno - když je za mě uvaří a zařídí, abych je nemusela jíst dvakrát, nedejbože třikrát, po sobě (aby se snědly, víme).
Poctivě jsem se na ně připravovala, to zase jo. Každý rok v době jahod jsem deset těch největších a nejhezčích pečlivě očistila a uložila na mrazák (když byly čerstvé, nikdy se to jako naschvál nehodilo), abych je pak na jaře provinila rozmixovala na koktejl. Letos proces zamražení opět proběhl, ale něco se ve mně hnulo, že jsem jahody vytáhla už po necelém týdnu a do knedlíků se pustila. Že jsem tak učinila zrovna v době, kdy jsem měla angínu, a asi tak tisíc důležitějších věcí, které bylo třeba udělat, je věc vedlejší. Nadchnutí je u mě totiž třeba nepodcenit! Nadšená podávám největší výkony.
Mražení jahod se ovšem bohužel ukázalo jako zcela zbytečné. Ano, mělo mi dojít, že když zabalíte cokoli zmrzlého do kynutého těsta (kdy kvasinky potřebují teplo, aby frčely), nepohne se už ani o píď. První pokus tedy vyšel naprázdno, neb z hrnce vylezly tak leda tvrdé golfové míčky. Moje vrozené megalomanství se však tentokrát ukázalo jako užitečné, protože těsta jsem měla ještě hromadu. Na řadu tedy přišlo zbylých pár už trochu přichcíplých jahod, které v lednici čekaly, až někdo rozhodne o jejich osudu.
Fotky nestojí za moc, bylo zataženo, nebyl čas a tak vůbec, ale kdybych je nepořídila, mohli byste na tyhle knedlíky čekat třebas dalších pět let (a kdo ví, co bude za tu dobu s Popelčinem). :-)
Ještě mě čekají ovocné knedle z tvarohového těsta a kynuté knedlíčky bez náplně, zato s nějakým dobrým ovocným rozvarem, a budu mít splněno. Ale radost jsem měla a překvapená jsem byla, protože Muž si tyhle jahoďáky nakonec moc pěkně pochvaloval. Tak aspoň něco. :-)
Suroviny:
500 g hrubé mouky (vystačí v pohodě pro dva dospělé a dvě děti, z kila mouky je porce už pro stádo slonů)
přibližně 10 g čerstvého droždí
1 vejce
200 - 250 ml mléka
špetka soli
lžička cukru do kvásku
vanilkový cukr na doslazení (lze vynechat)
Postup:
Podáváme podle chuti posypané cukrem, tvarohem, přelité rozpuštěným máslem a zakysanou smetanou nebo bílým jogurtem.
Žádné komentáře:
Okomentovat