CUKETOVÉ CHUTNEY

My cukety nepěstujeme, my cukety dostáváme. Zaplať pánbůh, abych tak upřímně napsala. :-) Cuketa je sice náramná potravina, ale jak tak už měsíc pozoruju vařiče a kuchaře kolem sebe, odmítám se každoročně v sezóně stávat jejím otrokem. Roste rychle, ba přímo zběsile, a jsou jí hromady. No a ty, člověče, nezpracuj to! Vždyť by to byl hřích. Jó - koláče, marmelády, knedlíky, guláše, polévky, bábovky, řízky, bramboráky, placky, sekaná, cuketa zapečená, plněná, na zelí, nakládaná ... Nic proti. Ale ne všechno a ne během jednoho měsíce. :-) Letos jsme zatím dostali cukety čtyři. Dvě zelené, monstrózní, které zatím odpočívají v lednici a dvě žluté, křehké a na koukání vážně moc hezké, které jsem se rozhodla zpracovat na chutney (čti čatní či čatný - schválně, kdo to řekne třikrát rychle za sebou), které je původním pokrmem tradiční indické kuchyně a užívá se všude tam, kde chceme jídlo doplnit nebo ozvláštnit. Výborné je s grilovaným masem, ale klidně si ho můžete frknout i k té slovutné cuketě. :-) A když Indie, tak pěkně po indicku. Přiznávám se rovnou, že jsem úplně přesně nedodržela správný postup. Chutney jsem v závěru rozmixovala tyčovým mixérem, i když by se mělo nechat spíš úplně rozvařit. No jo, jsem holka netrpělivá. I když na druhou stranu, já beztoho houby vím, jak je to správně. Žádný Ind se mnou totiž nebydlí.

Suroviny:

libovolné množství cukety
kolik cukety, tolik jablek
na dochucení kapku octa a trochu cukru
a pak (toho všeho opatrně a podle chuti, zkrátka přidáváme a ochutnáváme):
pepř, sůl
hřebíček

kari (doplníme ještě kurkumou, obzvlášť máme-li žluté cukety, je to všechno pak ještě žlutější)
paprika
zázvor
chilli (nebo cayenský pepř)
koriandr
cumin (římský kmín)
nové koření
skořice
kardamom
...

Postup:

Velké cukety - ty co mají už hodně tvrdou slupku - oloupeme a zbavíme semínek (já neloupala a neodsemínkovávala nic, přišlo mi to škoda a v chutney to ani není cítit), menší necháme celé, jen je dobře omyjeme. Nakrájíme je na malé kostičky, podlijeme trochou vody, lehounce je osolíme a přiklopené poklicí necháme na mírném plameni dusit do změknutí. Mezitím si oloupeme a odjadřincujeme jablka (ač nejsem příznivcem loupání, tady to doporučuji, aby se jablka pěkně rozvařila, slupky i jadřince ovšem do zrníčka sníme, aby nic nepřišlo nazmar, obzvlášť máme-li jablíčka domácí) a rovněž je nakrájíme na kostičky. Přihodíme je k měkké cuketě a opět dusíme tak dlouho, dokud i ona nezměknou. Celý základ rozmixujeme tyčovým mixérem. Nemusíme úplně na jemno, ovšem konzistence zcela záleží na individuální chuti každého. Teprve poté chutney dochutíme kořením, cukrem a octem. Necháme ho ještě přibližně 15 minut podusit, aby se všechny chutě spojily, a pak ho ještě horké plníme do sklenic, které postavíme na víčko a necháme úplně vychladnout.

ZELENINOVÝ SALÁT S KUŘECÍM MASEM, SÝREM A VEJCEM

Suroviny:

3 rajčata

polovina okurky hadovky

1 paprika

1 velká cibule

100 g tvrdého sýru (nejlépe goudy)

2 kuřecí prsa

2 vejce

majonéza

1 stroužek česneku

pepř, sůl, estragon

Postup:

Maso nakrájíme na větší kousky a zprudka osmahneme na rozpáleném oleji, aby se zatáhlo. Pak trochu stáhneme plamen, osolíme ho a opepříme, přidáme prolisovaný česnek, nadrobno nakrájenou cibuli, podle chuti estragon a na středním ohni dál opékáme. Důležité je, aby maso nepustilo příliš vody a nevysušilo se, takže ho nepřiklápíme a netrápíme ho na pánvi příliš dlouho. Hotové maso odstavíme a necháme ho vychladnout. Vejce uvaříme natvrdo a necháme je rovněž zchladnout. Mezitím si nakrájíme zeleninu a sýr a smícháme ho s masem a vejci nakrájenými nadrobno (vejce je možné taky protlačit přes lis na brambory nebo nastrouhat na hrubším struhadle). Přidáme jednu až dvě lžíce majonézy, dochutíme čerstvě mletým pepřem a v případě potřeby dosolíme. Salát podáváme vychlazený.

DOMÁCÍ ZAPÉKANÉ MÜSLI

Müsli. Vzpomínám na dobu, kdy jsem si ho občas kupovala. Bylo to na střední škole (chtěla jsem napsat "nedávno", ale jak tak počítám, už to bude taky pěkná řádka let :-)) a pro müsli jsem si chodila přímo z intru do nedalekého Kauflandu, který byl v té době odpadem mezi všemi dostupnými hypermarkety. V hlubokých nepřehledných uličkách, kde bylo zboží narovnané tak vysoko, že nebylo vidět navrch, se člověk ztratil raz dva (je fakt, že já se ztrácím všude a neustále dodneška, takže možná nejsem zas až tak objektivní). Taky na toho člověka občas někde vytekla zkažená okurka nebo se vysypal pytlík čehosi plný molů. Ano, s oblibou vzpomínám na intráckou kuchyni, která z kauflaňďáckých akcí pravidelně čerpala suroviny pro vaření. Jak člověk viděl nápis "Akce", hned věděl, co bude mít celý následující týden na talíři. Otlučená jablka, gumový chleba a brouci velikosti nehtu na malíčku zapečení v "celozrnných" rohlících - to byla tvrdá škola. Obzvlášť v kombinaci se zatoulanými kousky drátěnek v knedlících a soudružkami v bílých pláštích (ostrůvky komunismu uprostřed civilizace i po tolika letech), co hlídkovaly u východu z jídelny, jestli náhodou nejsme anorektičky. No nekecám, nesmějte se, já opravdu byla označena za anorektičku (při pokusu o revoltu v podobě individuálního stravování při dietě, která provázela jednu z mých chorob). Brrrrr.
Ale zpátky k müsli. Kupovala jsem si tehdy takovou tu klasiku od Emco (to jsem si ještě myslela, že co je známé a nejdražší, to je nejlepší), jahodové a mandlové cosi. To cosi bylo zabalené v obrovské papírové krabici, v obrovském plastovém sáčku a bylo toho tak málo, že jste si to mohli po jedné svačině sesypat do sklenice od přesnídávky. A bylo to odporně sladké, tvrdé, bylo to cítit po škrobu a tak trochu to padalo na jazyk. Když jsem se zasnažila, v mandlovém jsem našla až 3 celé mandle. V jahodovém byly takové podivné červené kousky. Asi ty jahody to měly být. Už tenkrát jsem si říkala, že to nějak smrdí, že jsem v životě neviděla jahodu, která by takhle divně uschla. Když jí člověk rozkousnul, měla takovou pěnovou konzistenci a byla kyselá. Akorát ta kyselost se člověku nedostala ani do krku, jak ty kousky byly malé. Jak je to s Emco dnes nevím a odmítám už investovat jakékoliv peníze proto, abych to zjistila. Jen jsem se tak zkusmo podívala na internetu na složení. No, posuďte sami:
http://www.emco.cz/cz/emco-mysli/7-mysli-jahody-a-mandle
Já tentokrát obětovala na výrobu domácích müsli dva večery. Troubu jsem žhavila naplno a ruku mám unavenou od krájení, ale stálo mi to za to. Kromě nesporného přínosu pro naše zdraví na to koukám i z finanční stránky. Za cca 700 Kč (ceny jsem brala odhadem bez ohledu na to, co jsem nakoupila v akci) máme doma sedm a půl kilo výborných domácích müsli a 52 skvělých domácích müsli tyčinek k tomu. Pokud bych počítala třeba právě s výše uvedenými Emco jahodovými, finanční úspora je celkem 300 Kč + 52 müsli tyčinek (které jsou na tom s cenou a kvalitou hodně podobně jako müsli). Při naprosto nesrovnatelné kvalitě.
Už dost počtů, já je nemám ráda, dávají mi zabrat (a můžu vždycky jen doufat, že jsou správně  :-)).
Müsli je možné namíchat podle chuti. Někde jsem četla, že by v každé směsi měly být maximálně dvě suroviny (kromě vloček samozřejmě), aby výsledná směs nebyla příliš kalorická. Já zpravidla míchám dohromady všechno, co doma aktuálně najdu: 70% čokoládu, kakao, sušené banány, kokos, ananas, papáju, švestky, meruňky, brusinky, sezam, lněné, dýňové a slunečnicové semínko, vlašské a lískové ořechy, mandle, rozinky ... Zkrátka fantazii se meze nekladou. Proslazené ovoce ovšem také není žádné velké terno, a tak se ho snažím nahrazovat větším množstvím ostatního, třeba slunečnicovými semínky (protože jsou dobrá, mňam) a semínky lněnými (protože jsou jedním z nejlepších zdrojů vlákniny). Sypu také hojně brusinek. Pro pěknou barevnost a taky pro chuť, protože ovesné vločky vlastně vůbec nemám ráda, jen je beru na milost, protože mi prospívají (a rozinky nesnáším). :-) Tak. Pojďte vyrábět!

Suroviny:

ovesné (nebo jakékoliv jiné) vločky

50 g másla na 1 sáček vloček
sušené ovoce, ořechy a semena
čokoláda, kakao
med, mléko, pampeliškový (a jiný) sirup, slazené či neslazené salko
skořice, zázvor a další kořenící dochucovadla

Postup: 

Na pánvi rozehřejeme máslo a přisypeme ovesné vločky. Za stálého míchání pražíme tak dlouho, dokud nejsou cítit po oříšcích, případně dokud lehce neztmavnou*. Upražené vločky necháme prochladnout. Sušené ovoce pokrájíme na menší kousky. Ořechy, mandle a ostatní tvrdší suroviny posekáme v robotu (já je sekám nadrobno, lépe potom obalí vločky, ale kdo to rád větší, raději pokrájí nožem na prkýnku). Stejně tak posekáme i čokoládu, pokud ji budeme do müsli přidávat. Čokoládu je třeba nasekat zvlášť a odložit někam stranou - vmíchává se až do zapečených a prochladnutých müsli, v troubě by se připálila. Všechno posekané, upražené vločky a ostatní suroviny smícháme ve míse a podle chuti přidáme med a mléko. Důkladně promícháme tak, aby se všechno pěkně propojilo a med se nasákl rovnoměrně do všech vloček. Vlhkou směs rozložíme na plech vyložený pečícím papírem a v předehřáté troubě pečeme přibližně na 170 stupňů tak dlouho, dokud okraje směsi a vrchní vrstva nezezlátnou. Poté müsli proházíme tak, aby se peklo rovnoměrně a vyšla z něho pára a opět pečeme do zezlátnutí. Tento postup podle chuti opakujeme (já prohazuji dvakrát, max. třikrát). Pozor! Směs se snadno připaluje! Nespoléháme na to, že bude hotová, až ztvrdne. Po vytažení z trouby je ještě nějakou dobu vlhká a tvrdne teprve až když začne vychládat. Po upečení je čas na vmíchání čokolády. Je možné přidat ji do ještě horkých (to když chceme, aby se úplně rozpustila a obarvila vločky dohněda), nebo do vychladlých müsli (to když máme ve směsi radši celé kousky čokolády). Pro větší čokoládový požitek je možné čokoládu doplnit kakaem. U něj stejně jako u čokolády platí, že čím tmavší, tím lepší. Müsli necháme úplně vychladnout, aby se nezapařilo a uchováváme v suchu v dobře těsnící nádobě.

*Pokud na to máte čas a náladu, i ořechům a semínkům prospěje, když je nejprve nasucho opražíte na pánvi.

Skořicové

Obyčejné (a přesto neobyčejné :-))

Čokoládové

POLÉVKA Z DÝNĚ HOKAIDO

Polévka z dýně Hokaido je dokonalost sama. Je dokonce tak dokonalá, že ji v podstatě netřeba nijak ochucovat. Stačí do základu použít trochu másla, dvě tři cibule a pár stroužků česneku, opepřit a osolit. O pár úrovní výš jí posune přidaná smetana. A fajnšmekři se mohou pustit do dalšího ochucování. Můžete si ji udělat tak trochu po indicku, když do ní přidáte špetku zázvoru, kurkumy a skořice a podávat ji budete se zakysanou smetanou. Nebo ji zastříkněte bílým vínem a zasypte tymiánem, přihoďte jeden bobkový list a zakápněte balsamicem. A nebo ji dochuťte jen mletým muškátovým oříškem. A nebo ... Skvělá bude tak jako tak (ovšem kdo by do ní chtěl rvát masox nebo vegetu, toho klepnu přes prsty!). Kdo vaří dýňovou polévku pravidelně, má svoje oblíbené koření a kombinace a také dobře ví, že dýňovku může podávat i jen tak jako hlavní chod, protože nejen báječně zahřeje, ale také hodně zasytí.
A mně se jí po několika lichých pokusech konečně podařilo vyfotit tak, abych ji mohla publikovat (a dokonce dvakrát), takže tady je, v celé svojí podzimní oranžové kráse!

Suroviny:

1 střední dýně Hokaido

2 velké cibule

5 stroužků česneku (nebo podle chuti, já zpravidla dávám víc)

3 lžíce másla

smetana na vaření

pepř, sůl a koření podle chuti

Postup:

Dýni důkladně omyjeme, rozkrojíme napůl a lžicí vydlabeme semínka. V žádném případě neloupeme (tento krok vážně nepodceňujte, jinak se připravíte o podstatnou část chuti)! V hrnci na rozpáleném másle dozlatova osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli, pak přidáme na kostky nakrájenou dýni a česnek a ještě chvíli opékáme. Základ zalijeme vodou, osolíme a vaříme tak dlouho, dokud nebude dýně měkká. Poté ji tyčovým mixérem rozmixujeme na jemno. Vodu nesléváme, naopak, často je třeba do požadované hustoty nějakou přidat. Polévku znovu přivedeme k varu, okořeníme podle chuti, provaříme a ke konci vlijeme smetanu, kterou důkladně promícháme. Podáváme třeba zdobenou opraženými dýňovými semínky.

PS: Dýni fakt neloupejte, udržte svoje nutkání na uzdě! :-)

FRANKFURTSKÁ POLÉVKA

Suroviny:

3 párky (6 nožiček)
5 středních brambor
2 velké cibule
3 stroužky česneku
2 lžíce másla (ještě lépe sádla)
2 vrchovaté lžíce hladké mouky
300 ml mléka
svazek čerstvé petržele
sůl, půl lžičky mletého pepře, 3 vrchovaté lžičky mleté sladké papriky, lžička majoránky

Postup:

Cibuli nakrájíme nadrobno a necháme ji na rozpáleném sádle zesklovatět. Pak přidáme na kolečka nakrájené párky, prolisovaný česnek a papriku, krátce orestujeme a základ zalijeme vodou nebo vývarem. Osolíme, opepříme, přisypeme na kostičky nakrájené brambory a vaříme na mírném ohni přibližně 10 minut. Po této době přilijeme mléko, ve kterém jsme rozkvrdlali mouku. Necháme dalších 20 minut provařit. Ke konci přihodíme do polévky nasekanou petrželku a majoránku a můžeme podávat.

BEZINKOVÝ LIKÉR

Bezinkový likér. Vloni poprvé, letos podruhé, příští rok už se stane tradicí. Vlastně ani nevím, jak jsem na něj přišla a proč jsem ho začala dělat. Vím akorát to, že to bylo náramně dobré rozhodnutí. Na bezinkách je skvělé to, že rostou všude, zadarmo, jsou jich hromady a když se pustíte do trhání, máte hnedle plnou tašku. Taky jsou vážně zdravé (s tím vás moc otravovat nebudu, stačí si projet internet a informací najdete spoustu - i já bych je pouze zdvojovala, ostatně kouknout se můžete třeba TADY). Letos jsem se kromě bezinkového likéru rozhodla dělat i bezinkovou marmeládu (recept najdete TADY). Nějaká se nám totiž na jaře vyloupla ve spíži. Odkud, to vážně netuším, protože u nás doma se nikdy nedělala. Možných zdrojů je povícero, tak uvidím, kdo se k ní přihlásí. Já ji každopádně otevřela a použila na palačinky a hodně mi zachutnala.

Bezinky sbírejte jenom tak akorát zralé a pokud možno někde, kde nejezdí moc aut a kde je tak nějak vůbec menší míra možného znečištění a před použitím (ještě na stopkách) je důkladně properte studenou vodou. S prachem odejdou i nežádoucí hmyzáci. Nezapomeňte je také důkladně odstopkovat. Nebudu vám samozřejmě lhát, že to jde stoprocentně. Taky nemám neomezeně času a trpělivosti na to, abych obírala každou jednotlivou kuličku zvlášť. Počet stopek se ale snažte co nejvíc eliminovat, protože obsahují tříslovinu, která vám co se týká chuti rozhodně dobrou službu neudělá. Dobře vám to půjde buď přímo prsty, nebo vidličkou.
Káva přidaná do likéru prý podporuje léčivé účinky bezinek. Ať už je to pravda nebo ne, určitě do něj patří, protože mu dodá správnou zemitou chuť.
Na zpracování bezinek si pořiďte rukavice (nejlépe tenké latexové). Z kuchyně odstraňte VŠECHNO, co si nechcete zničit. Takže vytáhněte staré chňapky, staré utěrky, schovejte všechny látkové dekorace a na sebe si vezměte oblečení, kterého vám nebude líto, až ho nebudete moct vyprat (kdo má ve zpracovávacím bezinkovém dosahu bílé zdi, zakryjte si je). Tento bod doporučuji dodržet extra důsledně. Můžu vám garantovat, že v případě bezinek fungují Murphyho zákony obzvlášť neomylně.
Ti z vás, kteří milujete léto, se do bezinkáče možná radši nepouštějte. Vánoční koření v kombinaci s letošním srpnovým počasím by vám mohlo přinést špatnou náladu (protože do jara daleko). Já mám každopádně zimu ráda a čím je hnusněji, chladněji, větrněji a deštivěji, tím lepší náladu mívám. A proto si u bezinkového likéru vesele hvízdám a těším se na podzim. Nemáte-li někdo zrovna chuť se do výroby bezinkáče pouštět, stačí se během několika málo příštích měsíců zastavit v Jeskyni na ochutnávku (a případně kus dobrého žvance). Možná bych si ale být vámi trochu pospíšila, protože bezinkový likér se mezi vámi za uplynulý rok stal poměrně populárním. :-)
Letos jsem si výrobu likéru chtěla ulehčit a tak jsem povařené bezinky rozmixovala tyčovým mixérem v domnění, že se budou lépe pasírovat. Lépe to šlo, což o to. Do likéru se ale dostaly drobounké kousíčky slupek, které prošly i hustým sítem. Zase je tam ale podstatně více dužiny než vloni, takže se dá předpokládat, že bude likér zdravější. :-) Mně drobné kousky nevadí, jen předem upozorňuji, že kdo to rád jemnější, ať radši poctivě pasíruje přes utěrku. Můj likér je každopádně letos o něco rustikálnější, ovšem o to vynikajícnější.

Suroviny:

2,5 litru zralých bezinek (obraných kuliček)

1 kg cukru 

půl litru hodně silné zrnkové kávy / 2 vrchovaté lžíce instantní kávy

2 čajové lžičky kyseliny citronové

hřebíček, badyán, skořice podle chuti (záleží na vás, já vzhledem k těm propasírovaným šlupičkám tentokrát použila všechno mleté)

litr vodky nebo rumu, případně kombinaci 

Postup:

Bezinky opereme, otrháme ze stopek a dáme do hrnce. Zalijeme vodou tak, aby byly ponořené. Přidáme kyselinu citronovou, koření a 10 minut povaříme. Přecedíme přes čisté plátno (např. starou utěrku) a důkladně vymačkáme, aby nepřišla nazmar ani kapka. Do šťávy přidáme cukr, kávu a znovu přivedeme k varu. Vaříme za občasného míchání na mírném ohni tak dlouho, dokud se cukr nerozpustí. Necháme zcela vychladnout (přiklopené, aby se do šťávy nedostala nečistota) a teprve potom vmícháme alkohol. Sléváme do sterilních lahví a uchováváme v chladu a temnu.

BEZINKOVÁ MARMELÁDA

Na krátké povídání o bezinkách a recept na bezinkový likér se můžete podívat TADY.

Suroviny:

2 kg zralých bezinek (obraných kuliček)

1 kg cukru

kyselina sorbová (Pomůcka ke konzervování ovoce a zeleniny)

pektin (Gelfix)

lžička kyseliny citronové

2 lžičky mleté skořice

Postup:

Bezinky opereme, otrháme ze stopek a dáme do hrnce. Bez přidání vody je zahříváme tak dlouho, dokud je nepřivedeme k varu a vaříme cca 5 minut. Poté je slijeme přes cedník a zbylou hmotu přepasírujeme. Protlak opět přivedeme k varu, přisypeme cukr, skořici a pektin a vaříme tak dlouho, dokud marmeláda nezačne želírovat. Pak přidáme půl sáčku kyseliny sorbové, krátce provaříme a vmícháme kyselinu citronovou. Ještě horkou marmeládou plníme vyvařené sklenice, zašroubujeme je a postavíme na víčko. Necháme stát do úplného vychladnutí.

ZAVAŘENÉ ŠVESTKY

- ve vlastní šťávě, což je způsob, který se mi líbil nejvíc.

Takhle zavařené švestky vypadají náramně, i když mě trochu znervózňuje, že jsou některé z nich ve sklenici na suchu. Ovšem jestli se zkazí nebo ne, to si dopředu nijak ověřit nemůžu, takže budu jen doufat a v zimě se uvidí. :-) Zavařovala jsem v myčce, protože mi to momentálně přišlo jako nejjednodušší řešení (a také nemám žádný vhodný hrnec, do kterého by se mi sklenice vlezly). Sklenice jsem prostě naskládala do myčky víčkem nahoru a nechala je projet celým programem (ten nejteplejší a nejdelší, v případě mojí myčky je to 70 stupňů a přibližně dvě a čtvrt hodiny).

Suroviny:

švestky

třtinový cukr

rum

vanilkový extrakt

Postup:

Švestky rozpůlíme, vypeckujeme a půlky skládáme do sklenic slupkou nahoru. Během zavařování ztratí ovoce na objemu, takže se nemusíme bát sklenici řádně napěchovat. Dáváme při tom ale pozor, abychom švestky nerozmačkali. Navrch švestek nasypeme vrchovatou lžičku třtinového cukru a přilijeme zhruba tak lžíci vanilkového extraktu a lžíci rumu (množství všeho přizpůsobujeme velikosti sklenic a našim individuálním chutím). Zavaříme podle zvyku, sklenice otočíme na hlavičku a necháme vychladnout.

ŠVESTKOVÁ POVIDLA

Tuhle jsme byli na návštěvě u známých a když jsem se zmínila, že jsme právě nakoupili spoustu švestek na povidla, skoro jsem se až lekla reakce, která následovala. Dozvěděla jsem se, že povidla jsou těžká, špatně se dělají, je s nimi spousta práce a vůbec, kdo že by se s tím dělal, když marmeláda je jednodušší. Přiznávám, trochu mě to zastrašilo. Do té doby jsem totiž o povidlech věděla jen to, že jsou ze švestek. Celou cestu zpátky domů jsem přemýšlela, co budu dělat, když povidla možná ani nebudou, a neodvážila se ani pípnout, protože přiznávat, že jsme asi koupili 15 kg švestek docela zbytečně se mi tedy vůbec nechtělo.

Doma jsem to nadělení složila na stůl a trochu jsem se uklidnila. To když jsem si vzpomněla, jak poslední rok v kuchyni přicházím na to, že většina věcí není až taková věda, jak jsem si vždycky myslela. A hergot, když umím uvařit knedlík, co bych nezvládla povidla? No a taky že jsem je zvládla. A víte co? Nic na nich není. Že je to otravná práce? Možná trochu, ale mě upřímně víc obtěžuje třeba vyndavání nádobí z myčky. Že to prská z hrnce ven? No jo, prská. Ale za pět minut uklízení tahle dobrota určitě stojí a navíc - když nenapálíte plotýnku na maximum, zas až taková hrůza to není (ovšem přiznávám, jsem teď zocelená zpracováváním bezinek, v tomhle ohledu je co se úklidu týká máloco překoná). A že se povidla připalují? Stát se to může, ale když člověk není úplné tele, zvládne i to. Stačí se držet dvou pravidel. Za prvé - v hrnci vařte jen tolik švestek, aby se vám s nimi dobře pracovalo. To znamená, že se vám musí dobře míchat. Natlakujete-li pětilitrový hrnec po okraj a obsah budete přehrabovat plastovou naběračkou, nepůjde vám to zcela určitě. Moc švestek v hrnci = moc problémů. Naplňte si hrnec tak do poloviny. Za druhé - první kritická chvíle nastává ta zhruba po půl hodině sváření švestek na mírném ohni. Jakmile při občasném zamíchání zjistíte, že se švestky na dně hrnce začínají lehce přichytávat, už neodcházejte z kuchyně. Leda jste přesvědčeni o tom, že máte zvlášť silnou paměť a nenecháte se odlákat jinou činností tak, že byste zapomněli, že nějakou kuchyň vůbec máte (mně se to osobně stává dost často). Prostě si naplánujte den tak, abyste mohli všechnu kuchyňskou práci od mytí nádobí po vaření večeře udělat najednou. Bublání povidel vás udrží ve střehu a nestane se vám, že byste je zapomínali promíchávat. Čím déle se povidla vaří a tekutina z nich mizí, tím je větší pravděpodobnost, že by se mohla připálit, takže nespoléhejte na to, že když zpočátku stačí míchat jednou za deset minut, bude to tak pořád. Osobně se přikláním spíš k tomu vařit povidla zlehýnka, na nejnižším plameni, aby jen tak líně probublávala. Trvá to sice podstatně déle, ale je kolem toho mnohem větší pohoda (a škody se minimalizují, kdybyste na míchání snad doopravdy zapomněli). Tuším, že moje povidla se vařila něco mezi dvěma až třemi hodinami.

Když jsem si o povidlech zjišťovala, co jsem mohla, dočetla jsem se, že pravá povidla se vaří pouze z velmi zralého a sladkého ovoce. To, že tak akorát zralé ovoce je hůř k sehnání je zřejmě důvod, proč se do povidel podle většiny dnešních receptů přidává cukr. I já ho přidala. Protože se nějak stalo, že jsem vařila povidla i pro mámu (do letoška jsem jí je leda tak brala), chtěla jsem se držet toho, jak je dělá ona, takže uvedený recept je její (až na ten rum, ten jsem si nemohla odpustit).

Suroviny:

6 kg švestek (i když přidáváme cukr, přece jen by měly být co nejzralejší, jinak se nám při konzumaci bude křivit tlamička)

1200 g cukru

kyselina sorbová (Pomůcka ke konzervování ovoce a zeleniny)

100 ml rumu

Postup:

Švestky omyjeme, rozpůlíme a vypeckujeme. Celé půlky vložíme do hrnce, prosypeme cukrem a necháme je do druhého dne odležet, aby pustily šťávu (nemáme-li zrovna plný byt octomilek, můžeme je nechat venku - v opačném případě je schováme do lednice, jinak bude octomilek ráno dvakrát tolik). Obsah hrnce přivedeme k varu a stáhneme na nízký plamen, aby ovoce jen zlehka probublávalo. Mícháme podle potřeby a hlídáme ho, aby se nepřipálilo. Vaříme tak dlouho, dokud se švestky nerozvaří, nezhoustnou a jejich objem se nezmenší zhruba tak o polovinu. Poté přidáme kyselinu sorbovou a důkladně ji rozmícháme. Ještě povaříme a ke konci vaření přilijeme rum (v téhle chvíli můžeme povidla také rozmixovat tyčovým mixérem na jemno - já jsem ovšem přesvědčená o tom, že větší kousky ovoce do nich prostě patří, a tak jsem to nedělala). Promícháme, vypneme sporák a horká povidla plníme do vyvařených sklenic, které postavíme na hlavičku a necháme je úplně vychladnout.