SOJA SAUCE SHOYU

tedy sójová omáčka.

Vyrobena čistě přírodní cestou bez přidání konzervantů a barviv, navíc v BIO kvalitě. Zakoupit ji můžete v síti drogerií DM a její cena se pohybuje kolem 70 Kč (250 ml).

VOŇAVÉ KUŘE S MEDEM A SKOŘICÍ, HRACHOVÁ KAŠE

Na hrachovou kaši už jsem myslela dlouho. Pěkně jsem si to naplánovala, abych pár minut před začátkem vaření zjistila, že nemám hrách. :-) V obchodě na rohu jsem tedy narychlo koupila žlutý půlený loupaný hrách značky aro za 17,90 Kč. Už to nikdy neudělám (aneb do kvalitního hrachu se vyplatí investovat). Ošklivosti z přebraného hrachu na fotce jsou z pouhé poloviny sáčku, což se mi vůbec nelíbilo. Jak už jsem se zmínila, byl to alespoň hrách loupaný, který není třeba dopředu namáčet, takže jeho příprava byla kromě přebírání jinak vcelku rychlá.

Z kuřete jsem použila jen stehna, prsa a křídla putovala na mrazák a skelet do vývaru. Původně jsem myslela, že stehna jen osolím a opepřím, ale pak mi té jednoduchosti přišlo trochu líto. Prohrabala jsem knihovnu a zjistila jsem, že jsem úplně zapomněla na tři svazky malého formátu (Kuře, Brambory a Čokoláda), které jsem před mnoha lety zakoupila v levných knihách za pakatel jako univerzální dárky a pak si je nakonec z hamižnosti nechala (vy, kteří si myslíte, že by se vás to mohlo týkat, radši tyhle řádky přeskočte :-) ). Kuchařka má totiž navzdory všem ostatním nevýhodám křídový papír a parádní fotografie. Párkrát jsem se v ní potom pokoušela zalovit, ale recepty jsou podle mého zbytečně moc složité a ze surovin, které nejsou běžně k dostání. Navíc mi jich přijde na jeden recept až moc a trochu se v nich tak ztrácím. Asi to byl ale tentokrát osud, protože jsem kuchařku otevřela na stránce s receptem na kuře se skořicí a čočkou, což byl jediný luštěninový pokus celé knihy. Po prolistování zbytku jsem se tak k němu stejně vrátila. Jak už to tak ale u mě bývá, stejně jsem se ho nedržela a vzala ho jen jako inspiraci. Takže tady je recept, který má s původním nakonec společné jen použité koření:

Suroviny:

2 kuřecí stehna

2 malé cibule

med

pepř, sůl, mletá skořice, mletý koriandr a mletý římský kmín (cumin)

250 g hrachu

4 menší cibule

2 lžíce sádla

pepř, sůl

Postup:

Kuře z obou stran osolíme a opepříme. Vložíme ho do pekáčku, potřeme medem a okořeníme po špetkách skořici, koriandrem a římským kmínem. To samé provedeme i s na polovic rozkrojenou cibulí. 

Kuře podlijeme vodou, přiklopíme a pečeme v předehřáté troubě na střední teplotu hodinu až hodinu a půl (podle velikosti). Na fotce se zdá, že je kůže navrchu kuřete připálená, ale není tomu tak, pouze chytla tmavě hnědou barvu opečením medu - stejně si ale dáme pozor a kontrolujeme teplotu, aby se med nakonec opravdu nepřipálil. Kuře podle potřeby podléváme a před koncem pečení sundáme na pár minut víko, aby byla kůže křupavá.

Hrách přebereme, důkladně propláchneme a uvaříme ve vodě do měkka. Pokud máme hrách celý, je třeba ho den předtím namočit. Mezitím si nakrájíme cibuli nadrobno a na rozpálené pánvi ji na sádle opečeme dozlatova. Hrách scedíme. Vodu z vaření si ještě ponecháme stranou. Osolíme, opepříme a tyčovým mixérem ho rozmixujeme na jemno. Hustotu korigujeme právě vodou z vaření. Teprve poté přimícháme osmaženou cibuli. Kaši udržujeme do podávání  v teple.

HRACHOVÁ KAŠE

Hrách přebereme, důkladně propláchneme a uvaříme ve vodě do měkka. Pokud máme hrách celý, je třeba ho den předtím namočit. Mezitím si nakrájíme cibuli nadrobno a na rozpálené pánvi ji na sádle opečeme dozlatova. Hrách scedíme. Vodu z vaření si ještě ponecháme stranou. Osolíme, opepříme a tyčovým mixérem ho rozmixujeme na jemno. Hustotu korigujeme právě vodou z vaření. Teprve poté přimícháme osmaženou cibuli. Kaši udržujeme do podávání v teple.

MAKOVEC

Suroviny:

200 g mletého máku
250 g hladké mouky
200 g cukru
prášek do pečiva
1/4 mléka
1 vejce

Postup:

Všechny suroviny dáme do mísy a ručním šlehačem důkladně promícháme, aby nám vzniklo hustší těsto. Těsto vylijeme na plech vyložený pečícím papírem nebo vymazaný máslem a vysypaný moukou a rovnoměrně ho rozetřeme. Pečeme při střední teplotě asi 20 - 30 minut, dokud povrch a okraje těsta lehce nezhnědnou.

FRANCOUZSKÁ CIBULAČKA

Francouzská cibulačka na mě poslední dobou vykukuje všude možně a tak často, že už i já jsem se rozhodla ji zkusit. Musím ale přiznat, že mě hodně zklamala. Možná to bylo přípravou, ale rozhodně jsem z ní nebyla vůbec rozjásaná. Za čas, který jsem jí věnovala, mi určitě nestála. Ještě, že nemám problém s krájením cibule. Nebrečím, neslzím, nic mě nepálí. Být to tak, byla bych ještě mrzutější. Nezbývá než pustit se do ní znovu a jinak, a nebo ji prostě u někoho ochutnat, abych zjistila, jestli mi vlastně vůbec může chutnat. Ale abych nebyla úplně nespravedlivá, Muž ji chválil, takže možná zase až tak špatná nebyla.

Protože se mi nechtělo do obchodu a potřebovala jsem bílou bagetu, která je neodmyslitelnou součástí cibulačky, rozhodla jsem se ji upéct. V kuchařkách jsem na ní ovšem recept nenašla. Jediné, co jí bylo příbuzné, byly francouzské bulky Romana Vaňka. Usoudila jsem, že z bílého francouzského těsta musí jít mimo bulek i bageta. Upekla jsem jednu a ze zbývajícího těsta napekla původní bulky. A byla jsem zklamaná ten den podruhé. Bageta sice svoji funkci v cibulačce splnila na jedničku (pravděpodobně proto, že jsem ji před konzumací ještě opekla na másle a pak klasicky zapekla v troubě se sýrem), její chuť byla ovšem jinak jalová, samozřejmě stejně jako chuť bulek, které už navíc na druhý den byly tak nedobré, že jsem se rozhodla usušit je místo jídla radši na strouhanku. Protože jsem se ale řídila Vaňkem, o kterém jsem přesvědčená, že umí, rozhodně je nechci úplně zatracovat. Jen prostě v našem jídelníčku nenajdou svoje stálé místo. Pokud ale máte takovéto bílé pečivo rádi, určitě se podívejte na recept, a sice TADY.

Bagetu jsem nezapékala spolu s polévkou. A ano, vím že by se to tak správně mělo. Vůbec jsem ale neměla chuť na rozmočené pečivo, které se navíc plovoucí na horké polévce špatně jí - do ruky ho člověk vzít nemůže a lžicí ukloufnout taky pořádně nejde. A ani nemám vhodné zapékací misky. Jak už jsem psala, opekla jsem bagetu nejprve z obou stran na pánvi vymazané kouskem másla a pak ji strčila zapéct do trouby. Abych přece jen trochu dostála tradici, položila jsem do talířů alespoň jeden krajíček a zbytek servírovala vedle. 

Možná se vám zdá, že jsem z té cibulačky tak trochu otrávená. Rozhodně se nemýlíte. Vy se ale odradit nenechte. A kdo cibulačku vaříte pravidelně, podělte se prosím o osvědčený recept. A nebo víte co, můžete mě na ni rovnou pozvat! :-)

Suroviny:

1 kg cibule

100 g másla

100 ml bílého vína

hladká mouka

vývar

sůl, pepř, 2 snítky tymiánu, čerstvá petržel, 2 bobkové listy

Co se sýra týká, doporučují se použít všechny možné druhy - já na bagetu nastrouhala prostě jen Eidam. A musím říct, že tentokrát mě to vůbec nemrzelo. Za prvé ho bylo potřeba spotřebovat (což byl taky jeden z důvodů, proč zrovna cibulačka), za druhé se mi nechtělo nic víc investovat do už tak "nevydařené" záležitosti.

Postup:

Cibuli rozpůlíme a pak ji nakrájíme na tenké, stejně silné plátky. 

V hrnci rozpálíme máslo a cibuli na něm cca 15 minut restujeme (já nemám vhodný hrnec se silným dnem a nechtěla jsem riskovat připáleniny, takže jsem cibuli restovala na teflonové pánvi a do hrnce ji vysypala teprve před přidáním vývaru). Pak hrnec přiklopíme a dusíme na mírném ohni. 

Po 10 minutách deglazujeme připáleniny tak, že na cibuli přilijeme trochu vína a promícháme. Celý proces (10 minut dušení a deglazování) opakujeme 3x až 4x, dokud cibule nezkaramelizuje a nezíská tmavě hnědou barvu. Zaprášíme ji moukou, krátce zarestujeme a přilijeme zbývající víno, které necháme odvařit. Pak přilijeme vývar, osolíme, opepříme a přidáme koření. Vaříme na mírném ohni 20 - 30 minut. Poté vyndáme koření a můžeme servírovat.

FRANCOUZSKÉ BULKY

podle Romana Vaňka (Klenoty klasické evropské kuchyně).

Suroviny:

50 g másla

280 ml mléka

450 g hladké mouky

lžička soli

15 g cukru krupice

15 g čerstvého droždí

Postup:

Do mísy dáme vlažné mléko, do kterého rozdrobíme droždí. Přidáme změklé máslo a ostatní suroviny (já dala do mísy nejprve mouku, ve které jsem rozmíchala sůl, pak v ní udělala důlek, rozdrobila do něj droždí, přidala cukr a přilila jsem mléko, ve kterém jsem rozpustila máslo, lépe se mi to tak zadělává). 

Zaděláme hladké a nelepivé těsto.

Těsto vyklopíme na pomoučněný vál, skulíme ho do bochánku a přikryté necháme na teplém místě nakynout, dokud alespoň nezdvojnásobí svůj objem. 

Pak z něj tvarujeme malé bochánky, které opět necháme vykynout. Po vykynutí je nařízneme pilkovým nožem do kříže, potřeme mlékem a pečeme 15 minut při 200 stupních (já nemám u plynové trouby stupně, takže jsem pekla na střední teplotu prostě do té doby, dokud bulky nezezlátly).

KAPR SMAŽENÝ NA MÁSLE

aneb moje nejoblíbenější rybí rychlovka.

Ať si každý říká co chce, jakákoliv ryba chutná nejlepší, když je jen tak osmažená na másle. Nejvíc tak vynikne její chuť.

To, že zrovna kapr bývá cítit bahnem, je předsudek a bohužel nejčastější důvod, proč je tato sladkovodní ryba často zatracována. I kapra si totiž musíte umět koupit / ulovit a následně připravit. Můj táta chytá ryby už něco let a věřte mi, že si nepamatuji, že bych z těch jeho někdy bahno cítila. Kapři, které si dnes můžete koupit především v předvánočním čase na každém rohu, jsou už dnes před vlastním prodejem ponecháni v sádkách, ve kterých bez přestání proudí čistá voda (stejně jako v řece) a bahno o ně tedy před tím, než přijdou na vás stůl, nezavadí. A pokud se vám přece jen podaří ulovit nebo sehnat nějakého macka stařečka, který celý svůj život odpočíval v malém rybníku někde na vesnici (tedy ve stojaté vodě), pořád ještě existuje způsob, jak ho před úpravou zápachu zbavit. Tady je několik z nich, ale předem upozorňuji, že je vyzkoušené nemám, neb jak už jsem psala, problém s tím nemívám.

- Před pečení dejte k rybě do pekáčku polovinu jablka, pach by měla během pečení vsáknout.

- Rybu naporcujte, opláchněte slanou vodou a zakapejte citronem. Takto upravenou ji nechte pár hodin někde v chladu odpočívat.

- Porce kapra přes noc namočte do mléka.

- Také je můžete chvíli povařit v horké vodě, do které nakrájíte cibuli a přidáte v plátýnku zavázaný kousek dřevěného uhlí, NEBO je můžete povařit ve slané vodě s cibulí, novým kořením, pepřem a bobkovým listem.

Také jsem někde kdysi narazila na pro mě dost šílený a nepředstavitelný postup (ani se mně snad nechce věřit, že si ho pamatuji správně), kdy se kapr máčí do slabého roztoku hypermanganu. 

Na to můžu napsat snad jen jediné - pokud vám úzkostlivé zbavování kapra zápachu zabere víc času než jeho tepelná úprava, raději se na to snad vykašlete. Pokud totiž ryba nesmrdí zrovna bahnem, určitě smrdí rybinou. Od toho je to ryba. Vadí-li vám to, kupte si nejlépe fileta z pangase (který sice v poslední době zažívá v souvislosti s dietní hysterií poměrně velký boom, ale pro mě osobně třeba chutná tak trochu jako špatná rybokuřecí žvýkačka), nebo rybí prsty. Zážitek z konzumace při tom budete mít dost podobný. Nikdo vás do konzumace kaprů samozřejmě nenutí, jen mi přijde absurdní, že v zemi plné rybníků a dobře dostupných sladkovodních ryb dáváme pořád ještě přednost mořským potvorám.

Tady je recept na kapra smaženého na másle. Milovníci ryb tento ultra jednoduchý způsob určitě znají, ale pro vás, kteří s rybou začínáte, to bude možná nejlepší způsob seznámení (kapra v trojobalu už určitě všichni znáte).

Suroviny:

několik porcí kapra podle počtu strávníků

trochu hladké mouky

silnější plát másla, trochu oleje

pepř, sůl

Postup:

Kapra opláchněte a dobře ho osušte papírovou utěrkou. Osolte, lehce opepřete, obalte z obou stran v mouce a ihned ho vložte na rozpálené máslo smíchané s olejem, aby maso vlivem soli nestihlo pustit vodu a mouka nezmokvala. Olej v kombinaci s máslem zabrání tomu, aby se máslo přespříliš přepalovalo. Také rovnou upozorňuji, že máslo je při přípravě ryb důležitou přísadou, takže pokud zrovna budete mít dietní záchvat, kapra si radši odpusťte - s pouhým olejem přijdete o polovic chuti. Mouku je také možné vynechat a i já to tak často dělám. Kapr pak není o nic horší, ale kdo máte rádi křupavou kůrčičku, mouka vám ji zajistí. Porce opečte z obou stran nejprve zprudka, pak oheň stáhněte a na středním plameni kapra dodělejte. Dohromady vám bude stačit cca 10 minut. Pokud máte kapra tučnějšího, můžete ho tam nechat o něco déle, aby se tuk vypekl. Podávejte s obyčejným čerstvým chlebem, nebo třeba s bramborem.

MĚKKÉ PERNÍČKY

paní Čandové, co bydlela kdysi velice dávno v Sázavě v domečku pod viaduktem

aneb prostě nejlepší recept na perníčky pod sluncem, který ctím a zůstanu mu vždycky věrná (a jsem na něj háklivá). Doputoval od paní Čandové přes mojí mámu až ke mně. A já si tak na paní Čandovou aspoň pravidelně vzpomenu, protože sejde z očí (obzvlášť malých, dětských), sejde z mysli, a to bych nerada. Matky, babičky, předávejte svoje nejlepší recepty dál, pečte a vařte s dětmi a vnoučaty, je to obzvlášť v dnešní době potřeba! Dělejte to jako moje máma, dcery vám jednou poděkují!

Suroviny:

600 g hladké mouky
300 g moučkového cukru
lžička jedlé sody
perníkové koření dle chuti
3 celá vejce
3 lžíce medu
80 g másla (žádná Hera - ano, dokonce ani Hera máslová příchuť, prostě máslo)







Postup:

Na váze si odvážíme mouku a cukr a přidáme jedlou sodu a perníkové koření. Pokud chcete perníčky kakaové, je právě teď ta pravá chvíle na přidání kakaa (na jednu lžíci ubereme vždy 10 g mouky, jinak se nám těsto bude drolit - pokud na to zapomeneme, přidáme část vejce navíc a pořádně ho zapracujeme). Všechny sypké ingredience v míse důkladně smícháme. Poté směs vysypeme na vál, doprostřed uděláme důlek, do kterého rozklepneme vejce a přidáme med. Po krajích rozprostřeme změklé máslo.

Poté začneme od prostředka zpracovávat těsto. Pomáháme si přitom nožem a postupně přidáváme sypkou směs ze stran a kousky másla. Když už je těsto příliš tuhé, začneme ho hníst rukama. Propracováváme tak dlouho, dokud není těsto úplně hladké a lesklé. Pokud se lepí, můžeme ho trochu podsypávat hladkou moukou, ale nemělo by to být potřeba. Těsto skulíme do koule a několikrát s ním z výšky silně udeříme o vál, aby se dokonale spojilo. Poté ho přikryjeme fólií a dáme uležet do chladu, nejlépe přes noc.





Druhý den z těsta vyválíme placku dle libosti (silnější těsto se tolik nevysuší a zůstane pěkně měkké, ale je třeba vyzkoušet). Perníčky po vykrojení mažeme rozšlehaným vejcem nebo jen bílkem. Pečeme spíš na nižší teplotu do světlehněda. Plech doporučuji tentokrát vymazávat máslem bez pečícího papíru a perníčky ještě horké hned po vytažení z trouby na plechu obracečkou trochu posunout, vychladnou tak bez přilepení na plech. Jen pozor, jsou v této fázi ještě hodně měkké a tudíž snadno rozbitné. :-)

KAPUSTOVÉ KARBANÁTKY

aneb další a na chvíli poslední kapustový recept (kapustové závitky TADY a kapustnica TADY). :-)

(pozor, recept je uveden jako bezmasý, ale obsahuje slaninu, kterou je ovšem možné jednoduše vynechat)

Suroviny:

1 kapusta

10 dkg slaniny

2 vejce

1 cibule

stroužek česneku

strouhanka

pepř, majoránka, drcený kmín, sladká paprika, kari (případně zelené bylinky – petržel, pažitka, celerová nať), sůl

Postup: 

Kapustu uvaříme do měkka, scedíme, necháme trochu vychladnout a nakrájíme na jemno. Přidáme na nadrobno nakrájenou cibuli a slaninu, utřený česnek, koření, osolíme a podle potřeby spojíme jedním nebo dvěma vejci a strouhankou. Z této směsi tvarujeme karbanátky, které obalíme ve strouhance. Smažíme v rozpáleném oleji dozlatova. Podáváme s vařeným bramborem a čerstvou cibulí.

ŠPAGETY S KUŘECÍM MASEM, ŠPENÁTEM A NIVOU

Suroviny:

2 kuřecí prsa
1 balení mraženého špenátu (ne protlak)
100 g Nivy
1 střední cibule
3 stroužky česneku
4 lžíce zakysané smetany
olej
pepř, sůl

Postup:

Na trošce oleje osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli. Přidáme na kostičky nakrájené maso, osolíme, opepříme, zvýšíme plamen, a zprudka opečeme, aby se zatáhlo. Prolisujeme česnek, který ještě společně s masem a cibulí krátce orestujeme. Pak přidáme špenát, ze kterého vymačkáme vodu, nahrubo nastrouhanou Nivu a smetanu. Na mírném ohni provaříme cca 10 minut. Podáváme s oblíbenými špagetami, které uvaříme podle návodu.