Tuhle jsme byli na návštěvě u známých a když jsem se zmínila, že jsme právě nakoupili spoustu švestek na povidla, skoro jsem se až lekla reakce, která následovala. Dozvěděla jsem se, že povidla jsou těžká, špatně se dělají, je s nimi spousta práce a vůbec, kdo že by se s tím dělal, když marmeláda je jednodušší. Přiznávám, trochu mě to zastrašilo. Do té doby jsem totiž o povidlech věděla jen to, že jsou ze švestek. Celou cestu zpátky domů jsem přemýšlela, co budu dělat, když povidla možná ani nebudou, a neodvážila se ani pípnout, protože přiznávat, že jsme asi koupili 15 kg švestek docela zbytečně se mi tedy vůbec nechtělo.
Doma jsem to nadělení složila na stůl a trochu jsem se uklidnila. To když jsem si vzpomněla, jak poslední rok v kuchyni přicházím na to, že většina věcí není až taková věda, jak jsem si vždycky myslela. A hergot, když umím uvařit knedlík, co bych nezvládla povidla? No a taky že jsem je zvládla. A víte co? Nic na nich není. Že je to otravná práce? Možná trochu, ale mě upřímně víc obtěžuje třeba vyndavání nádobí z myčky. Že to prská z hrnce ven? No jo, prská. Ale za pět minut uklízení tahle dobrota určitě stojí a navíc - když nenapálíte plotýnku na maximum, zas až taková hrůza to není (ovšem přiznávám, jsem teď zocelená zpracováváním bezinek, v tomhle ohledu je co se úklidu týká máloco překoná). A že se povidla připalují? Stát se to může, ale když člověk není úplné tele, zvládne i to. Stačí se držet dvou pravidel. Za prvé - v hrnci vařte jen tolik švestek, aby se vám s nimi dobře pracovalo. To znamená, že se vám musí dobře míchat. Natlakujete-li pětilitrový hrnec po okraj a obsah budete přehrabovat plastovou naběračkou, nepůjde vám to zcela určitě. Moc švestek v hrnci = moc problémů. Naplňte si hrnec tak do poloviny. Za druhé - první kritická chvíle nastává ta zhruba po půl hodině sváření švestek na mírném ohni. Jakmile při občasném zamíchání zjistíte, že se švestky na dně hrnce začínají lehce přichytávat, už neodcházejte z kuchyně. Leda jste přesvědčeni o tom, že máte zvlášť silnou paměť a nenecháte se odlákat jinou činností tak, že byste zapomněli, že nějakou kuchyň vůbec máte (mně se to osobně stává dost často). Prostě si naplánujte den tak, abyste mohli všechnu kuchyňskou práci od mytí nádobí po vaření večeře udělat najednou. Bublání povidel vás udrží ve střehu a nestane se vám, že byste je zapomínali promíchávat. Čím déle se povidla vaří a tekutina z nich mizí, tím je větší pravděpodobnost, že by se mohla připálit, takže nespoléhejte na to, že když zpočátku stačí míchat jednou za deset minut, bude to tak pořád. Osobně se přikláním spíš k tomu vařit povidla zlehýnka, na nejnižším plameni, aby jen tak líně probublávala. Trvá to sice podstatně déle, ale je kolem toho mnohem větší pohoda (a škody se minimalizují, kdybyste na míchání snad doopravdy zapomněli). Tuším, že moje povidla se vařila něco mezi dvěma až třemi hodinami.
Když jsem si o povidlech zjišťovala, co jsem mohla, dočetla jsem se, že pravá povidla se vaří pouze z velmi zralého a sladkého ovoce. To, že tak akorát zralé ovoce je hůř k sehnání je zřejmě důvod, proč se do povidel podle většiny dnešních receptů přidává cukr. I já ho přidala. Protože se nějak stalo, že jsem vařila povidla i pro mámu (do letoška jsem jí je leda tak brala), chtěla jsem se držet toho, jak je dělá ona, takže uvedený recept je její (až na ten rum, ten jsem si nemohla odpustit).
Suroviny:
6 kg švestek (i když přidáváme cukr, přece jen by měly být co nejzralejší, jinak se nám při konzumaci bude křivit tlamička)
1200 g cukru
kyselina sorbová (Pomůcka ke konzervování ovoce a zeleniny)
100 ml rumu
Postup:
Švestky omyjeme, rozpůlíme a vypeckujeme. Celé půlky vložíme do hrnce, prosypeme cukrem a necháme je do druhého dne odležet, aby pustily šťávu (nemáme-li zrovna plný byt octomilek, můžeme je nechat venku - v opačném případě je schováme do lednice, jinak bude octomilek ráno dvakrát tolik). Obsah hrnce přivedeme k varu a stáhneme na nízký plamen, aby ovoce jen zlehka probublávalo. Mícháme podle potřeby a hlídáme ho, aby se nepřipálilo. Vaříme tak dlouho, dokud se švestky nerozvaří, nezhoustnou a jejich objem se nezmenší zhruba tak o polovinu. Poté přidáme kyselinu sorbovou a důkladně ji rozmícháme. Ještě povaříme a ke konci vaření přilijeme rum (v téhle chvíli můžeme povidla také rozmixovat tyčovým mixérem na jemno - já jsem ovšem přesvědčená o tom, že větší kousky ovoce do nich prostě patří, a tak jsem to nedělala). Promícháme, vypneme sporák a horká povidla plníme do vyvařených sklenic, které postavíme na hlavičku a necháme je úplně vychladnout.
