úterý 12. května 2015

SMRKOVÝ SIRUP




Jak už jsem několikrát psala, nejsem žádná velká bylinkářka. Co se týká léčivých účinků všech možných sirupů, snažila jsem se většinou odkazovat jinam v rámci internetu, protože v dnešní době není problém si dohledat opravdu obrovské kvantum informací. V tom já osobně spatřuji tak trochu nevýhodu, protože člověk se dneska dočte ledasco, ovšem o pravdivosti informací může často jen pochybovat (a proto nechci vydávat vyčtené informace za pravdu). Nejinak je to i se smrkovým sirupem - po pročítání internetu člověk velice snadno může získat dojem, že je to super všelék působící na všechny choroby. A proto jsem do toho moc nefušovala a držela se toho, že na Popelčinu se doberete hlavně návodů a postupů a o využití si rozhodnete sami. Pravda ale je, že bez popisu léčebných účinků jsou takové příspěvky poloviční a třeba smrkový sirup si nějaké ošizení rozhodně nezaslouží, a tak jsem si dala předsevzetí, že se trochu zasnažím a pokusím se sehnat dohromady alespoň základní informace. Co tedy můžete od smrkového sirupu (kromě fantastické vůně a chuti jehličí a smůly) čekat?
Smrk má poměrně širokou škálu využití při léčení všech možných neduhů. Smrkový sirup konkrétně obsahuje velké množství vitamínu C a lze ho tedy používat při prevenci na posílení imunity a detoxikaci organismu - v takovém případě užíváme jednu čajovou lžičku denně. Sirup mimo jiné příznivě působí na dýchací cesty, pomáhá při odkašlávání, uvolňuje hleny, zmírňuje pocity škrábání v krku a působí desinfekčně. V Jeskyni ho užíváme prakticky při jakémkoli nachlazení a to přibližně po lžíci dvakrát denně. I přírodními léky se však můžete předávkovat a tak doporučuji držet se zlaté střední cesty a nelít do sebe smrk horem dolem (jako ostatně všechna přírodní léčiva). Konkrétně u smrku se doporučuje na dávkování opravdu dbát - a to především u malých dětí a těhotných žen.


Sběr smrkových výhonků je poměrně radostný, protože na rozdíl například od sedmikrásek rychle přibývají. Také jste v lese a pokud se na sběr nevydáte zrovna před deštěm jako my, místo promáčení vás čeká milá lesní procházka. Smrkové výhonky sbírejte jen takové, které nepřesahují přibližně 5 cm délky (na druhou stranu, čím delší výhonky potkáte, tím rychleji vám budou v košíku přibývat) a snažte se nezplundrovat jen jeden strom, obejděte jich víc. Výhonky trhejte spíše ze vzrostlých smrků, kterým to neublíží tolik jako mladým stromkům a ze stejného důvodu otrhávejte místo vyšších raději větve nižší. Sbírat je na místě, kde jim nehrozí zásadní intoxikace těžkými kovy z výfuků projíždějících aut a postřiky je samozřejmost.
Podle některých receptů se sirup vaří, ředí se vodou a posléze se do něj přidává želírovací látka (nejspíš aby vypadal sirupovatěji). Dle mého je to zbytečné plýtvání účinnými látkami, které se vařením ničí. Takový postup je určitě dobré použít v případě, že sirup potřebujete k léčení okamžitě - ve všech ostatních případech se ale vyplatí si počkat a vyrobit si sirup za studena. I za studena se ale uváděné postupy rozcházejí. Doba macerování se v jednotlivých návodech liší a pohybuje se mezi dvěma týdny a dvěma měsíci. Výhonky začnou pouštět tekutinu prakticky hned druhý den a během prvního týdne slehnou víc jak o polovinu, je tedy třeba se řídit rozumem a pohledem - když se vám bude zdát, že už výhonky víc tekutiny nepustí, je načase sirup slít. My ho nijak akutně nepotřebovali, a tak jsem ho slévala dokonce až po čtyřech měsících a nijak mu to neublížilo.
I rady ohledně místa, kde by se měl sirup nechat stát, se liší. Někdo radí do chladu a temna, někdo na světlo a na sluníčko. Nijak si to nekomplikuji - sirup je tam, kde je zrovna místo, tedy na kuchyňském stole a posléze v teplé komoře potmě. Co se přidávání citrónu týká, nedělám to. Ač je cukr silný konzervant (a kyselina citronová také) myslím, že čím méně toho do základu sirupu přidám, tím spíš snížím riziko kazivosti sirupu. To samé platí i o použití třtinového cukru místo cukru bílého. Třtinový cukr může za vyšší kazivost sirupu. Chcete-li tedy sirup uchovávat celý rok, doporučuji bílý cukr překousnout. Rozdílné jsou i informace týkající se množství cukru - to se pohybuje mezi 500 - 1000 g na 1 kilogram výhonků. Kolik cukru tedy použijete, to už je čistě jen na vás. Myslete ale na to, že cukr slouží jako konzervant, takže dvěma lžícemi na pětilitrovou sklenici výhonků si určitě dobrou službu neuděláte.





Suroviny: 

1 kg mladých smrkových výhonků
500 - 800 g cukru (podle potřeby)









Postup:


Výhonky opláchneme pod tekoucí vodou a necháme je důkladně okapat. Poté je pěchujeme do sklenice a prosypáváme cukrem. Začínáme vrstvou výhonků a končíme vyšší vrstvou cukru. Sklenici uzavřeme víčkem nebo přetáhneme potravinářskou fólií a uložíme někam stranou do doby, než sirup slijeme do sterilních sklenic nebo lahví. Hotový sirup skladujeme v chladu a temnu.








4 komentáře:

  1. Anonymní16.5.16

    Prosím o radu co s cukrem, který se mi stále nerozpustil a je na dně? Děkuji za odp. polokovak@seznam.cz

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, taky se mi to jednou stalo, prostě jsem ho něčím delším párkrát promíchala. :-) Ale proč se to děje bohužel nevím.

      Smazat
  2. Dobrý den, jakou má pak ten sirup trvanlivost?vydrží mi do zimy?
    Klára

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den,
      mám ho vždycky celou sezónu, od sirupu do sirupu. :-) Cukr je silný konzervant, je dobré dát si pozor a nic do sirupu nezanést. Skladuju v lednici i v komoře a vydržel na obojím místě.

      Smazat