Dneska to bude taková mrzoutská litanie, na to upozorňuji předem. Vy z vás, kteří na pekárnu nedáte dopustit, radši ani nečtěte dál. A nebo naopak čtěte a pak raďte. :-)
Domácí pekárna. Nějak se s ní nemůžu skamarádit. Koupila jsem ji s velkým nadšením ještě v době, kdy jsem o kváskovém chlebu z trouby ani nezačala uvažovat a nějakou dobu jsem z ní opravdu nadšená byla. Jenže pak se několikrát za sebou stalo, že nezafungovala jak měla a tak jsem se nazlobila a odstavila ji do skříně. Pak jsem si říkala, že když už v té skříni zabírá místo, mohla by posloužit alespoň na zadělání těsta. Opět jsem ji tedy vytáhla a zkusila nechat ji zadělat vánočku. Dvakrát po sobě v jeden den. Dvakrát po sobě nevykynula. Potřetí jsem ji z těch samých surovin zadělala v ruce a vánočka byla perfektní. A tak pekárna opět putovala do skříně a já na ní úplně zanevřela. Teď, skoro tři roky poté, jsem se o ni zase začala zajímat (z velké části proto, že na mě už dvakrát spadla od stropu z naší stále ještě obrovské postěhovací hromady). Stojí teď v kuchyni na stole, zabírá místo a já jí podsouvám jeden pečící pokus za druhým a pořád se mi ještě nějak nezdá.
Nemůžu si pomoct, ale je s ní podstatně víc práce než s ručně zadělávaným těstem (původní romantické představy o víceúčelovém domácím pomocníkovi se rozhodně s realitou rozchází).
1. Špatně míchá. V těstě často zůstávají nerozmíchané hrudky mouky a těsto se lepí po okrajích formy a samo se k hnětačům nevrací. Což mě rozčiluje neuvěřitelně. Nevidím časovou úsporu v tom, že prvních pět minut stojím nad otevřenou pekárnou a stěrkou těstu pomáhám zpátky. Částečně jsem to vyřešila tím, že těsto udělám o něco řidší, aby se lepší převalovalo a ke konci hnětení ho zapráším moukou tak, aby mělo potřebnou konzistenci. Jenže to opět znamená, že musím pekárnu hlídat.
2. Práší. Jakmile se začnou hnětače pohybovat, mouka pufne a vyvalí se bílý oblak, který sice neuteče ze zavřené pekárny, zato se rozpráší a usadí na topných spirálách a při pečení se pálí a smrdí. Abych pekárnu po každém pečení vysávala. Dá se to zmírnit tím, že ze začátku přidám menší množství tekutiny, program zapnu a tu zbývající přilévám postupně - v surovinách se pak netvoří vzduchové bubliny a nepufá nic. Zato opět stojím nad pekárnou jak trubka.
3. Neumí menší množství těsta. Do 800 g mouky zadělám velké nic, protože těsto, jakkoliv řídké, se namotá pouze na jeden hák a na něm se točí dokolečka až do konce hnětení. Zaděláno viz bod 1.
4. Neumí větší množství těsta. :-)) Já vím, už to zní rýpavě, jako že si stěžuji na všechno. Ale abych předešla bodu 3, je třeba zadělávat z kila mouky. Výtvor z kila mouky pekárna nedopeče. A tak buď přidávám čas a nebo vzniklý produkt dopékám v troubě. Ať žije úspora!
5. Kynuté těsto je překynuté. No vážně. Chtěla jsem pekárnu vzít na milost kvůli mým šlachám v zápěstí, kterým se ruční zadělávání hrubě nelíbí. A tak jsem zadělala na mazanec z ověřeného receptu (předtím zkoušenou vánočku jsem radši rovnou vynechala). Pekárna už při hnětení začíná hřát (tak, že na topných spirálách se pálí mouka) a těsto je příliš teplé a mazlavé. Vykyne, což to jo. Vykyne do obřích rozměrů. Až jsem se ke konci programu lekla, těsto jsem honem vyndala, srazila vařečkou a strčila ho na noc do lednice. Musela jsem ho ovšem během první hodiny srážet ještě dvakrát, jak bylo rozeběhnuté. Druhý den jsem uplácala mazance, těsto krásně nakynulo i na plechu a v troubě, ale po vytažení se okamžitě propadlo. Na řezu byly mazance nadýchané až moc a měly pěnovou strukturu. S ručním zaděláním a klidném kynutí při pokojové teplotě se mi nic takového nikdy nestalo.
6. HÁKY. I kdyby pekárna fungovala bez problémů uvedených v předchozích bodech, budu mít v těstě zapečené háky. Tedy pokud nebudu hlídat konec hnětení, těsto nevyklopím, háky neodstraním a úhledný bochníček nenatlačím zpátky. Lepí se to, takže stejně nakonec budu muset vytáhnout vál a podsypat si to moukou.
7. Estetika. Bod do kterého mě nikdo nenutí, ale když tak pročítám pekárnové recepty, nejsem si jistá, jestli doopravdy chci jíst mazanec v kostce, bábovku v kostce, vánočku v kostce, sekanou v kostce.
8. Jiná těsta než kynutá - a vůbec cokoliv jiného než těsta, například marmelády či škvarky. Vážně jde v pekárně zadělávat těsta na vánoční cukroví?? Já to nezkoušela, zkrátka proto, že si myslím, že těžké máslové křehké těsto prostě pekárna nemůže umět zadělat tak, aby se z něho dalo uspokojivě péct.
Existuje samozřejmě možnost, že všechno, na co tu hudrám, je způsobené mýma nešikovnýma rukama a nebo nedobrou pekárnou. A proto zkouším dál a nevzdávám to, i když už jsem z toho trochu unavená a vůbec mě to nebaví. Také je možné, že mám na těsto prostě příliš vysoké nároky. Nechci péct chleba nebo mazance, které praskají nebo se propadají. A nebo jsem staromilec a chybí mi kontakt s těstem (opatlanou stěrku za kontakt nepovažuji). Každé kynuté těsto přeci potřebuje jinou péči a nedá se našroubovat na pár pekárnových programů.
A co vy? Jak vy to máte s domácí pekárnou? Pište, zajímají mě vaše názory. A hlavně rady. A přikládejte svoje oblíbené a ozkoušené recepty, ať se něco šikovného přiučím. Pomozte mi navázat s pekárnou přátelství! :-)
A abych pořád jenom nehudrala, TADY je jeden recept na kmínový chléb, který se docela povedl (byť jsem ho dopékala v troubě, proto ta krásná zlatavá barva ze všech stran).
Žádné komentáře:
Okomentovat